Zamyšlení o ničem

Anotace: aneb jak jsem měla psát fejeton

Venku svítí slunce, a přesto jsem šlápla do louže. Práci lákají ven árijemi a já sedím nad učebnicemi. Fejeton je stejně zvláštní věc. Mám v něm vyjádřit svůj názor a má být lehce humorný. Ale znáte to nic?
Putujete nejužšími nervy v šedé kůře mozkové. A nález? Nic. Příroda, věci kolem, ba ani úsměv nejbližšího člověka neobsahuje žádnou z inspirací. Může za to NIC. Roztéká se po všem okolo a mně zbyde jen stupidní apatický výraz.
A nic obejmulo i můj fejeton. je o ničem, které člověka tak hrozně poutá. Hodiny a hodiny tupě pozoruje zeď a nenalézá nic, co by stálo za myšlenku či kon.
Takových nic je v životě mnoho. Když jsme v beznaději, přítel zradí, láska odchází, někdo umře...
Ale mé nynější nic je velkolepé. Nenacházím ani známku osobnosti či zájmu. Tělesná schránka sedí, vnímá, odpovídá. Duše šla na oběd.