Co pro mě znamená hudba

Anotace: Domácí úkol na hudebku, který mě fakt bavil zpracovávat.

Zvoní. Petra, už celá unuděná, si hází do tašky penál, sešit a svačinu, kterou při hodině jedla a mele známé věci o tom, jak při hodině málem usnula. „Cože?“ Vyhrkne najednou Lucka, která až teď vytahuje sluchátka z uší. Její výkřik vzbudí Zuzu, která při hodině usnula doopravdy. „No, konečně“ vyhrkne Klára plná radosti nad tím, že už může opustit své místo, protože už jí Zuza nepřekáží a začne si nehorázně nahlas zpívat nejnovější hit od Avril Lavigne. „Už s tím přestaň!!!“ zařve na celou chodbu Pavla, která to nehodlá poslouchat. „Tak jdi pryč,“ oboří se na ni Lucka, protože se jí ta píseň líbila – před minutou ji také poslouchala na svém mobilu. „Proč? Já nic hnusně nezpívám.“ „Ale řveš na mě!“ „No a?“ „Okolo paní dokonalé se smí zpívat jen krásně a čistě, že ano?“ „Jo, to je pravda, ať teda přestane, prosím!“ „Vždyť už jsem přestala.“ vmísí se do hádky nezúčastněná Klára, ale holky na sebe řvou dál, aniž by si uvědomovaly, že už k hádání není důvod. To víte, ony prostě hádky milují – řvát, vymýšlet argumenty a snažit se tu druhou trumfnout v trapnosti dalšího osočení a na konci dostanou obrovský záchvat smíchu, protože to samozřejmě nemyslely vážně. Ze smíchu je vyruší (nikoli ho přeruší) další zvonění, tentokrát ohlašující hodinu. V tom přijde na scénu Eva – ano, to jsem já – a protože předmět další hodiny je hudební výchova, začne přemýšlet o tom, co hudba znamená pro ni. Vzpomene si na krásné usínání při zvuku piána, na které bratr po večerech hraje, na vztek i radost při cvičení na klarinet, na slast při zpěvu ve sboru, kdy mnohohlasně (a někdy i hezky) zpívali nějakou krásnou píseň. Na to jak vždy, když chce poslouchat její MP3, jsou záhadně vybité baterky, na... V tom ji přeruší řev a dusot nohou – to všichni najednou běží pro zpěvníky. Za chvíli se trochu snížily decibely a Eva se opět ponořila do myšlenek. O čem však měla přemýšlet? Opět vyjmenovávat všechny možné věci v jejím životě spojené s hudbou? Stejně by vám to teď – a to i přesto, že to čtete – splývalo v jen v bla, bla, bla, blablabla, blá, bláto, blabla, bla, bla, blé, bléééé a za chvíli byste pociťovali jen odpor z přemíry informací a nezajímavosti textu. Z těch myšlenek, ať už potom následovaly jakékoliv, ji vytrhla Petra (vzpomínáte si na ni, byla na začátku tohoto vyprávění) svou otázkou. „Co v tvém životě znamená hudba?“ Eva už si chystala odpověď, Lucka ji však zastavila: „To je jenom zadání slohovky, udělej jí do čtrnácti dnů.“ Eva však – byť jen pro sebe – stejně odpověděla. Znamená pro ni mnoho, život bez hudby by byl o něco ochuzený. O pocit, ale i o zábavu, o radost ze zpěvu, hraní na hudební nástroje... Prostě o spoustu věcí. „A hele, už zase zvoní. To bych asi měla běžet na oběd, než tam bude ta hrozná fronta.“ pomyslí si Eva a vstane ze židle.