Jogínský hobbymarket

Anotace: Cesta k naprosté svobodě člověka je dlouhá a každý si ji musí vyšlapat sám... Od jogínů až k hobbymarketům, napříč myšlenkovými směry hledáme všichni cestu ke svému naplnění. Jaká je ta má?

Pokaždé, když člověk do věcí, které dělá, dá sám sebe, nebo alespoň svou malou část, je překvapený, co dokázal. Dělat věci opravdově, upřímně se nikdy nemůže minout cílem. Vyšší síla, bůh, jakkoli tomu chceme říkat, nás chce mít takové, jací ve své podstatě jsme – kreativní. Svobodné. Šťastné. Kdokoli se odváží překonat strach, ten pocit zná. Vzrušení, vibrace, nadšení a endorfiny zaplaví tělo i mysl. Člověku se zkrátí dech, zorničky se rozšíří a vy víte, že je to tady. Mám to! Není divu, že máme tak rádi hobbymarkety. Přesvědčit se, že mám dost sil a schopností vytvořit něco podle svých představ, nám dodává sebevědomí. Málokdo však ví, že u zahradničení, úprav koupelny, domku či chaty to nemusí nutně končit. Svoboda a tvořivost je nám dána v každé oblasti, o kterou projevíme zájem. Mohla by být nalezena v každé sféře našeho bytí, ale málokdo se odváží být tak smělý a žádostivý. Přitom je to žádoucí – překonat svá vlastní omezení a pocítit příval energie pohlcující jako příliv náš vnitřní prostor. Jemný jako zrnka písku, tichý jako čas před příbojí, čekající na správný vítr přinášející vláhu. Není těžké být svůj, těžké je však své pravé já nejprve odhalit. Nebát se být sebou ve své celosti. Přiznat si své slabosti, strachy, sny, emoce, pudy, potřeby, zkrátka všechny síly, které v nás dřímají. Svou přirozenost jsme však zatlačili do do skrytých zákoutí duše. Najít ji však, ztracenou, zpátky je naše člověčí právo. Zatímco lidská práva jsou práva společnosti, civilizace, lepící jako tmel nás lidi k sobě dohromady, musíme překonat svou rozpolcenost a stanovit práva a svobody člověka v nás.
Navrhuji proto své desatero:

1. Právo na jedinečnost: Jsem svůj / svá a mám plné právo být takový/á jaký/á jsem! Každý je krásný a jedinečný.
2. Svoboda sebevyjádření: Mluvím tak, jak mi pusa narostla. Mezi upřímnými myšlenkami a slovy se cenzura zakazuje.
3. Svoboda projevu: Společenské role, stylizace a pózy jsou zbytečné.
4. Svoboda intimity: Jsem otevřený/á k sobě a díky tomu i k druhým lidem.
5. Volnost (s)myšlení: Čím více střeštěností a veselostí mne napadá, tím pro mé duševní a tělesné zdraví lépe.
6. Rodičovské právo: Mám právo pěčovat o své vnitřní dítě: krmit ho, mazlit se s ním a věnovat mu dostatek času. Tvrdá ruka se trestá desetidenním pobytem na dětském letním táboře.
7. Svoboda víry v sebe sama: Nelžu si.
8. Svoboda sebeurčení: Mám právo nezaplétat se s názory, které jsou mi cizí. Chtít někam patřit nemusím za každou cenu.
9. Svoboda osobnosti: Mám právo stát si za svými sny, přáními a uvedenými právy.
10. Právo na ochranu majetku: Mám právo své sny, přání a uvedená práva a svobody chránit, abych došel/la svého lidského naplnění.



Když si tak své člověčí desatero pročítám, zjišťuji, proč není jednoduché snadno vycházet s druhými lidmi. Neumíme totiž vyjít ani sami se sebou. Lidská společnost to vzala jaksi od konce a není proto divu, že je vhůru nohama. Jakkoli je stojka zdravá jogínská pozice, nelze v ní zůstat večně - časem z ní začne každého bolet hlava…