Oční laser

Anotace: Co si můžeme představit pod pojmem laser?

FEJETON – OČNÍ LASER
Co si můžeme představit pod pojmem laser?
Každý si ihned vybaví červený paprsek, se kterým si hrají malé děti nebo laser, který umožňuje ženám být krásnými bez vrásek, ale tento laser je zcela jiný. Velikostí zabírá polovinu místnosti, takže v oblasti techniky ho můžeme přiřadit například ke slonu. Je jedineční, ale na druhou stranu z něj jde i strach, může to být způsobeno tou ,,sloní velikostí“ nebo těmi divnými zvuky, které vydává. Což vlastně slon vydává také.

Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži. Samotné laserování trvá pouhých 30 sekund, můžeme tedy říci, že je rychlý jako blesk.

Oční klinika, kterou jsem navštívil má jeden nejmodernějších laserů v Evropě, alespoň to tak tvrdili v televizi. Je to špička mezi ledovci v lékařství. Jediná nevýhoda je vysoká cena, která sčítá okolo dvaceti miliónů korun. To se také projeví v částce, kterou za zákrok zaplatíme, takže se dá lidově říci, že je to velmi mastné.

V osm hodin ráno jsem nervózně vyčkával v čekárně oční kliniky. Z venku je to stará, špinavá budova uprostřed rušné křižovatky pražské magistrály, ale pod její skořápkou se skrývá moderní lékařské pracoviště se specialisty v oblasti mikrochirurgie. Do té doby jsem ani netušil, co to vlastně mikrochirurgie je, ale nyní už to vím a mohu vám to říci. Je to lékařské odvětví, které se zabývá například takzvanými ,,mikrořezy“ v oblasti očí a pracují s těmi nejmenšími nástroji. Myslím si, že to je docela logické ne?

Sestřička mi oblékla bílý plášť a čepici. Vypadal jsem v tom docela srandovně a měl jsem i dobrou náladu, protože jsem dostal pilulku pro blázny (na uklidnění).

Na sále mě přivítala paní doktorka, upozorňuji, že jsem měl stále veselou náladu, takže náš rozhovor probíhal opravdu zajímavě. Veselá nálada mě opustila ihned po lehnutí na lůžko. Do ruky mi dali plyšového méďu, který byl skoro větší než já. Prý ho dávají i dospělým lidem. No říkám si, že i v dospělém člověku se najde ve skrytu duše kousek dítěte. Poté mi zalepila jedno oko a už jsem viděl jen mlhu a slyšel, jak ten zázračný stroj ,,pracuje“. V tu chvíli jsem začal litovat toho, že jsem si průběh operace pouštěl den předem na internetu.

Najednou jsem cítil tlak v oku a viděl krásné červené a zelené obrazce, bylo to docela zajímavé, ale přišlo mi to nekonečně dlouhé. Po skončení operace jsem ten zázračný stroj už neviděl, viděl jsem jen mlhu. Takže jsem se s ním ani nestačil rozloučit.

Teď už samozřejmě mlhu nevidím a jsem tomu stroji vděčný. Nejspíš mu pošlu děkovný dopis, ale komu ho budu adresovat? Stroji nebo doktorům? Kdo má na tom vyšší podíl?