Šťastný nový rok

Anotace: Konec roku je ideálním časem pro změnu.Ne vždy to dopadne podle našich představ...

                Je až k neuvěření s jakou radostí vítáme nadcházející rok. Obzvláště v posledních dnech litujeme snad všeho, co jsme za uplynulý 365 dní provedli. Nezapomínáme také nadávat na celý svět, který k nám byl nespravedlivý a všem ostatním přál, jen na nás bohužel nezůstala ani trocha toho umorousaného štěstíčka.

                Pozor! Je tu náhle šance změnit sám sebe i okolní svět. Touto šancí je právě 1. leden, kdy odhodíme staré zátěže a s optimistickým pohledem hledíme vstříc nové budoucnosti. Ano, od zítra přestanu kouřit, začnu se učit, vyhradím si hodinu denně na sport, zhubnu, budu se více scházet se svými příbuznými, navštívím praprababičku, kterou jsem viděla naposledy před třemi lety,…

                Plná nadějí a jasných plánů, jak konečně začnu žít podle svých představ se, se vydávám na večírek, který příchod této změny oslavuje – Silvestrovský „mejdan“. S radostí si pochutnávám na zákuscích a chlebíčcích (vždyť je to poslední den, kdy si mohu těchto pochutin užít – protože zítra začíná dieta!!!). „A tak ještě posledního panáka, ale opravdu s odbitím půlnoci nepiju!“, oznamuji víceméně jen sama sobě, protože ostatní se věnují spíše zábavě než mému konstatování.

                10,…9,…poslední vteřiny toho proklatého roku…5,….4,….3,….2,....1…. „Šťastný nový rok!!!“ ozývá ze všech stran společně s ohromným ohňostrojem. „Cink, cink“ „Tak ať je tento rok lepší než minulý…“

                Probouzím se, mám hlavu jak střep, div se mi nerozskočí. Pomalu otvírám oči, abych zjistila, kde to vlastně jsem. Ležím na sedačce vedle dalších lidí, kteří ještě v klidu spí, kolem je plno prázdných láhví. Flašku rumu dokonce držím v ruce. „Och jé, to zas bylo…“ pomyslím si. Najednou mi v kapse zavibruje telefon. „Klárko, kdy se za mnou stavíš? Neviděla jsem tě už tři roky.“ „Jé babi já fakt nemám čas… Mám moc práce, ale pak ti dám vědět.“ S těmito slovy vypínám telefon - co kdyby náhodou volal další příbuzný?! „Jak mně je blbě…“ a najednou si vzpomenu na jedinou věc, která mi stoprocentně zklidní žaludek. Rozlámanými pohyby se dobelhám až k ledničce a tam na mě čeká má záchrana – pořádně mastná slanina. „Jděte do háje všechna předsevzetí!“