Požární poplach

Anotace: Reakce na (cvičný) požární poplach na našem gymnáziu.

Laboratorní práce č. 7 – POŽÁRNÍ POPLACH

Datum: 15.11.2006
Zhotovil: Tonda Vochcalpádlo
Pomůcky: krabička zápalek (případně zapalovač), kanystr s benzínem
Úkol: Na základě zkušeností z posledního požárního cvičení vyhotovte teoretický popis dění v případě skutečného požáru - aneb Zachraň se, kdo můžeš!

Vypracování:
Až vás jednoho krásného dne při další z řady velmi záživných hodin vytrhne z hlubokého spánku požární poplach, protáhněte ztuhlé svalstvo a řiďte se následujícími pokyny:
1) Vysvětlete ječícím jedincům, že smrt je spolu s narozením tou nejpřirozenější věcí na tomto světě.
2) Tvařte se VELMI nenápadně.
3) Sežeňte si páčidlo a schovejte už konečně ty sirky!
S páčidlem si můžete být jistí, že na vás zbude spousta nechráněného majetku k vašemu spokojenému rabování, takže nemusíte panikařit. Ale přeci jen nezahálejte; uvědomte si, že se blíží Vánoce, a tak o projektory, tabule SMART a jmenovky učitelů na dveřích bude horlivý zájem.
Jestliže nemáte osobní sklony ke konfiskaci zbytečných krámů, pouze si sbalte své věci do batohu a… nechte ho na místě. K záchraně třídní knihy však jděte přes mrtvoly v sebevražedném akčním stylu Toma Cruise. Veškeré naše studijní materiály jsou přeci naprosto opovrženíhodné v porovnání s dokumentací o škole, jež právě lehá popelem…
Ale připusťme tedy, že z evakuačních důvodů jsme dali bolestné sbohem svým sešitům se záznamy piškvorkových turnajů a zaměřme se na to podstatné: Každý student by měl být povinen udělat cokoliv pro záchranu své svačiny. (Jestliže ji už nesnědl.)
Pokud je vám termín požáru z jakýchkoliv neusvědčujících důvodů znám předem, mohli byste si do školy přinést rozmrzlé kuře a danou situaci ideálně využít jako příjemnou grilovací party. Při opékání nad plápolajícím nábytkem ve sborovně by se vzduchem linula vůně lahodného koření a libé tóny hitových fláků jako třeba „Štěstí je krásná věc“ nebo „Snad jsem to zavinil já“.
Jestli jste již ukojili své chuťové pohárky a laškovně jste otevřeli co nejvíce oken, aby se oheň šířil rychleji, bylo by docela fajn začít uvažovat o záchraně vlastního života. Únikové cesty jsou však ucpané a do přízemí ke skříňkám bych se raději vůbec nepřibližoval, protože nedokážu odhadnout, jak moc explosivně by na oheň zareagovaly bakteriální organismy v utajení žijící na povrchu tělocvičných oblečení. Bezpečná cesta by podle mého názoru měla vést přes budovu školní jídelny, kam se oheň z důvodu přítomnosti neznámých a patrně nebezpečných látek určitě neodváží ani přiblížit.
Učitelé již mezitím sedí na lavičkách před hořící budovou, na nose mají sluneční brýle a s velkými pytli plnými popcornu zaujatě sledují celý ten zářící výjev:

PRVNÍ PROFESOR: Hrábne rukou do popcornu a s povzdechnutím prohodí: „No už bylo na čase.“
DRUHÝ PROFESOR: Svraští zamyšleně čelo a polkne kukuřici: „Hm, jinak už bych to tady asi do týdne rozsvítil sám.“

Závěr: Ani se mi nechtějí domýšlet všechny možné hrůzostrašné důsledky takovéhoto tragického neštěstí, kdyby k němu skutečně došlo. Ale nejprve však stejně ještě musím pořádně natrénovat svůj nenápadný výraz č. 4: („Sirky? Jaký sirky?“)