POMÁHAT A CHRÁNIT

POMÁHAT A CHRÁNIT

Anotace: Chtěl jsem tu zavěsit starší fejeton a vklínil se mi před něj ještě jeden nový. Tak se omlouvám, někdy si ty prsty na klávesnici dělají, co samy uznají za vhodné, a nedokážu jim v tom zabránit... Akorát mu nedaly název, tak mu ho natruc nedám ani já.

Ten původní (viz niže) fejeton je už trošku staršího data a pojednává o zdánlivé prkotině. Ale, když se tak zamyslím nad tím, jaké „prkotiny“ mě potkaly jen v poslední době, říkám si, jestli je to skutečně občan, kdo je u nás suverénem.

 

Tak třeba Vodafone. Když jsem chtěl přejít za výrazně lepší nabídkou k Telefónice, nabídl mi podobné podmínky a navrhl smlouvu. Vyjednáváním o ní a protahováním doby schvalování smlouvy, aby ji nakonec zamítl, docílil toho, že zbytečně vysoký tarif platím další dva měsíce. Dohodl jsem se tedy opět s Telefónicou, načež Vodafone prokazatelnými obstrukcemi posunul převod čísel tak, abych spadl do nového účtovacího období ještě dva dny a požaduje za ně celý měsíční paušál. Má to takový nadnárodní gigant zapotřebí? Asi ano – každá korunka se hodí, zvlášť když nás jsou takových zřejmě tisíce. A Vodafone si evidentně připadá jako pán na hřišti, který si sám stanovuje pravidla, jak se mu to hodí – občan, pardon klient, je jen lovná zvěř, kterou je třeba co nejvíc oškubat.

 

Nebo ČSOB. Před plánovaným víkendovým nákupem jsem v pátek zjistil, že mi na mém účtu stále blokuje peníze za výběr z bankomatu, které si strhla již v pondělí. Maličkost, řekl jsem si a zavolal jsem na Helpdesk. Z maličkosti se ale stalo drama s otevřeným koncem. Ani po konzultacích s kolegy nebyla paní či slečna na drátě schopna zjistit, proč mi jsou mé peníze bankou neoprávněně zadržovány a dokonce mě krmila nepravdivými informacemi o důvodu blokace. Když jsem se nedal, slíbila, že prověří víc a zavolá. Víc už se neozvala – jen se mě vlastně zbavila. Opět jsem se nedal a po několika hodinách volám znovu. Vzala to jiná slečna, kupodivu však obeznámená s věcí, a poměrně strohým způsobem odmítla cokoliv udělat a poslala mě řešit mou záležitost na pobočku. Když jsem se opět nenechal odbýt, opakovala stále jako kolovrátek svůj návrh s pobočkou, pouze její hlas byl čím dál arogantnější, můj už samozřejmě taky nebyl nijak líbezný. Pointa? Pobočka už v době našeho hovoru měla zavřeno (od 15:00 hod.), což na rozdíl ode mne slečna musela vědět, takže mi tam už telefon nikdo nevzal. Výsledek – víkendový nákup musím odložit, protože ČSOB se ultimativně rozhodla, že o mých vlastních penězích bude rozhodovat ona, nikoliv já.

 

A abych to trošku zglobalizoval, připomenu jen nedávný odtah mého vozu městskou policií v Bratislavě za to, že jsem nedodržel při parkování pětimetrový odstup od přechodu. Podle vyhlášky vše v pořádku – měří se však dvojím metrem. Cizincům se v takových případech odtahuje, místním ne, jak jsme mohli vidět všude cestou na odtahové parkoviště. Zřejmě by si to místní nenechali líbit. Cizinec odtah i pokutu bez velkého reptání zaplatí – no přece neodjede z Bratislavy vlakem, že? A odtahovka má skvělý byznys, o svůj zisk se možná ráda s někým i podělí, no ne?

 

Sice máme svobodu a demokracii, ale opravdu stačí jít jednou za čas zvolit některého ze zástupců mafiánských klanů (určitě je to obsahově přesnější označení než „parlamentní strana“) do těch či oněch zastupitelstev? Nezačíná se nám tady nenápadně rozlézat trošku jiná totalita – na jedné straně zkorumpované mafiánské klany a na druhé nikým nekontrolované korporace, které vědí, že pravidla hry diktují ony, nikoliv parlamenty, které se přece dají tak snadno koupit? Pardon opravuji – prolobovat.

 

Jako občan mám dvě možnosti. Pokud jde o Vodafone, snahu o neoprávněné obohacení mu neulehčím a fakturu účtovanou za jednactřicet dnů místo dvou mu nezaplatím. A uvidíme, co bude dál. Kartu ČSOB přestanu používat a pořídím si kreditku od penzijního fondu a ještě na tom drobně vydělám. A starost o reputaci, kterou jim kazí místní městská policie, musím přenechat Bratislavanům, určitě na to časem přijdou, jak by se dal třeba vylepšit turistický ruch. I když já nedám jinak na Bratislavany a všechny Slováky vůbec dopustit, jsou milí a přívětiví a cestu do jejich hlavního města na Dunaji mohu každému jen doporučit. Raději ale možná vlakem.

 

A pokud jde o tu druhou možnost, zkráceně ji nazvu „jak se zbavit mafií“, i tady vidím cestu – v přímé demokracii. Jako Žižkovan mohu hrdě prohlásit, že jsme ostatním ukázali, že to jde – máme v Senátu neohroženého pana Michálka, který už jednomu klanu coby státní úředník dal co proto. Prokázal tehdy nevídanou odvahu, která mu snad vydrží i v nové roli. Vím, že jako téměř osamělý vlk zatím v Senátu moc nezmůže, ale třeba se ten žižkovský příklad ujme postupně i jinde. A kde je psáno, že bychom neměli chtít přímé volby i do Poslanecké sněmovny?

 

Omlouvám se, ale teď už tu mám v jednom vlastně fejetony dva. Snad to není proti literským pravidlům – nechám tu tedy i původně zamýšlený, ke kterému měl být ten, co jsem právě dopsal, jen jakýmsi úvodem:

 

 

Pomáhat a chránit

 

Možná jsem trochu přecitlivělý. No uznejte sami. Jdu si takhle včera v noci liduprázdnou žižkovskou ulicí a v hlavě si promítám čerstvě shlédnutý předválečný válečný Renoirův film s Gabinem a těším se na skleničku výtečného červeného, kterým uzavřu večerní náladu do konečného příjemného tvaru.

 

Vtom se v dáli objeví dvě siluety policejní hlídky. Jak si tak pro sebe přemítám, dochází mi, že jsem vlastně za celá léta ještě pěší policajty v těchto místech nepotkal. Nálada báječně vrcholí, ke všemu tedy ještě můžu jít spát s pocitem, že se vrací starý dobrý pořádek, který už známe jen z prvorepublikových filmů. Ani se mi tomu nechce věřit.

 

Obrysy hlídky se stávají stále zřetelnější, ale když už se mi postavy v černých zásahových uniformách začínají přetvářet ve dvě konkrétní osoby, začíná mnou projíždět jakýsi zneklidňující pocit. Znáte to, když se vám rozbuší srdce v nějaké zlé předtuše, aniž to ještě rozum stačil vyhodnotit. Ano, už je jasné, že se jen tak nemineme. "Dobrý večer, vaše doklady prosím", zazní vedle mne a já chtě nechtě vytahuji občanku.

 

Roztřeseným hlasem se však vzchopím k otázce, zda se smí chtít po někom doklady jen tak bez nějakého podezření. Ten hlas se mi nechvěje strachy, ale z jakéhosi vnitřního potlačovaného vzdoru. Nějak se mě celá situace dotkla a dobrá nálada je ta tam. Velitel hlídky zachovává klid a opáčí, že kontrola dokladů je běžná praxe. Přesto se ve mně bere kdesi nečekaná odvaha a utrousím řečnickou otázku, že jsem si myslel, že mají jiné věci na práci. "Taky že máme", zní bohorovná odpověď a hned se mne ptá, zda někam pospíchám, zatímco druhý člen hlídky pečlivě zapisuje mé osobní údaje do jakéhosi bločku a navíc cosi čímsi, co připomíná vysílačku, odesílá někam.

 

Stále ještě ne pevným hlasem odpovídám, že mi za chvíli jede tramvaj. Velitel s profesionálním nadhledem poznamenává, že to v tom případě urychlí. Moje bojovnost ale narůstá, když se na obzoru objevuje očekávaná devítka. "Doufám, že ji stihnu, pokud toto je to vaše pomáhat a chránit", soukám ze sebe jízlivě. Mladý policista však neztrácí rozvahu a příjemným barytonem mi přeje dobrou noc, zatímco mi vrací občanku. No, všechna čest a sláva, jsou to skuteční profíci, musím si chtě nechtě přiznat.

 

Usedám do tramvaje, otvírám noviny, ale oči jezdí po stránce bezvýsledně, protože mnou cloumá jakési nezadržitelné vnitřní rozhořčení a možná i vztek. Opravdu je toto normální, aby mě, člověka, který je od pohledu dobrák od kosti a žádný zločinec, jen tak mirnix tirnix kontrolovali policajti na ulici, aniž by k tomu měli jakýkoliv důvod a ještě k tomu někam zapisovali a odesílali moje osobní údaje? Věřte mi nebo ne, ač je mi již drahně přes padesát, bezdůvodně po mně nikdo nechtěl doklady ani za minulého režimu, čímž samozřejmě neříkám, že jiným se to tenkrát nestalo. Asi jsem neměl předevčírem číst ten článek o tom, jak v Arizoně začali kontrolovat "podezřelé" přistěhovalce a lidé se proti tomu bouří jako proti bezprecedentnímu zásahu do svých občanských práv. Dochází mi, že jsem asi těm Američanům po dvaceti letech svobody poněkud blíž, než jsem si byl dosud ochoten připustit.

 

Kdyby mi takový zážitek líčil kdokoliv jiný, řeknu si: no co, ten z toho nadělá. Ale teď, když je to čerstvá osobní zkušenost, se ve mně cosi uvnitř opravdu vzpříčilo. Ti mladíci v policejních uniformách jednali naprosto profesionálně a s přehledem a zřejmě plnili jen jakýsi úkol. Dal jim ho nějaký policejní nadúředník či to jde snad až od ministra?, přemítám v duchu. Že by naše zpovykaná politická "galérka" ztratila poslední špetky pudu sebezáchovy pod dojmem, že si už stát definitivně zprivatizovala? Ještě že jsou za chvíli volby a jak se zdá z předvolebních průzkumů, stále víc lidí se konečně probouzí z letité apatie a letargie a nedá už svůj hlas profláklým mastodontům. Snad i ti mladí a jinak docela sympatičtí kluci v policejních uniformách, kteří mě včera plněním svých povinností tak vyvedli z míry, budou pod novým ministrem vnitra na takových místech, kde opravdu budou moci být někomu ku prospěchu a třeba ho i ochránit. Vždyť být lidem užitečný, to musí přece bavit i policajta!

 

Tak, a teď se mi konečně ulevilo!

 

V Praze 8.5.2010

 

Autor Amonasr, 14.04.2013
Přečteno 831x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (15)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

Pomáhat a chránit? Nikoliv, buzerovat a trestat.

14.04.2013 12:34:29 | DracoMalfoyreagovat

Koukněme se Hagride Draco na tuto konkrétní věc z jiného úhlu: Amonasr byl ve špatné chvíli na špatném místě, policajti mohli na někoho čekat, Amonasr byl bohužel někomu hledanému podobnej (anebo policajti opravdu z nudy šikanovali, i to je možný) .

A teď si srovnejme tuto uvedenou "šikanu" s mou vzpomínkou z roku 1988, na videu se 2x mihnu:

http://www.youtube.com/watch?v=HglHHJct6yA

Bylo to za komunistů, kdyby na to někdo při volbách zapomněl.. :D spousta tajných policajtů i v civilu..

14.04.2013 18:09:53 | Aťanreagovat

To je samozrejme nesrovnatelne a rozhodne se mi po te dobe nestyska. Taky jsem o tom psal jako o "prkotine". Ale do kultivace dnesni politicke kultury patri i takove "prkotiny". Pokud by to pripadne nebylo z toho uvodu zrejme, k mafianskym klanum pocitam i KSCM, v zakulisnim obchodovani je nemene zdatna, nez jeji obchodni partneri, kteri se od ni verbalne distancuji... A na sebe to prosim atane nevztahuj, myslm si vsak, ze sam dobre vis, jak to v dnesnim politickem zakulisi asi chodi.

14.04.2013 19:40:50 | Amonasrreagovat

Tebe jsem nepodezříval, páč jsme stejně staří a oba jsme tu dobu zažili.

S Draco o generaci (a půl) níž jsme se chytli už tady:
http://www.liter.cz/komentare-dila-775522

...a pak už to frčelo samospádem :)

14.04.2013 19:45:32 | Aťanreagovat

OK, to se mi docela ulevilo ;-) Ale rozkliknu si to teprve, az budu u pc.

14.04.2013 19:49:12 | Amonasrreagovat

nebo wc :D

14.04.2013 19:56:40 | Aťanreagovat

Mel bych? :-D

14.04.2013 20:02:22 | Amonasrreagovat

jistota je jistota (v našem věku :D

14.04.2013 20:03:47 | Aťanreagovat

;-) :-D

14.04.2013 20:08:06 | Amonasrreagovat

v jakém čase?

14.04.2013 18:14:34 | DracoMalfoyreagovat

??? vždyť to tam píšu... a je to i na videu

14.04.2013 18:16:16 | Aťanreagovat

ptám se, v jakém čase.

14.04.2013 18:17:47 | DracoMalfoyreagovat

vousatá podobenka z r. 1989:
http://www.liter.cz/reportaze-kultura-769119-cist

14.04.2013 19:19:47 | Aťanreagovat

2:40 a 3:30 - tenkrát jsem měl vousy
..a pak ke konci někdo řve "nebijte holky", tam na videu sice nejsem, ale slyšel jsem to, musel jsem být poblíž (Jana taky, moje budoucí žena)

14.04.2013 18:32:46 | Aťanreagovat

Opr.: ne 3:30 ale 4:30

14.04.2013 19:06:00 | Aťanreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter