Pečená jablka

   Pečená jablka

Je podzim, ovoce voní a dvě spadlá jablka vadnou v trávě. Suché žluté stonky lebedy lámu na kousky a rovnám do hraničky. Před větrem ji chrání velký kámen. U plotů zahrádek vybírám z hromady chrastí silnější větve. Škrábou do dlaní trnitými výrůstky. Na nejsilnější kmínek usedám. Dalšími obkládám hraničku, aby proschly.

Škrtnu, vyskočí plamínek, suché větévky zapraskají. Vítr víří mléčně bílý kouř pálící v očích. Vzplane jasný oheň, větvě praskají a kvílí, jak v nich vře míza. Jablkem nabodnutým na prutu otáčím v plamenech. Jeho kůže se napíná a zvolna temní. Nejprve v malých skvrnkách, pak se puchýřky slévají a černají. Proutek se chvěje, šťáva v plodu vaří. Zpívající jablko s planoucí stopkou.

Zatímco sloupávám zčernalou lepící slupku, druhé jablko už se opéká. Prut jsem podepřel špičkou boty. Horká kouřící a sladce vonící dužina do sebe vpila červeň slupky. Plameny hřejí, kouř voní dřevem ovocných stromů.

Šeří se. Nad oraništěm stojí chvějivý opar, v němž fialoví svídy a šípkové keře i koruny třešní.

Nebe znachovělo.