Okamžení u splavu

Několik zlatavých odlesků šibalsky komíhá po skráních zjevně vyrovnaných penzistů, kteří energicky máchají turistickými holemi anebo před těly tlačí tříkolové varianty dětských kočárků.

Páni!

dumlá si pod nosem tělnatý básník v době pracovní.

Tak takhle nějak bych si představoval pojem aktivní odpočinek.

Skrze jeho slezinu ucítil prostupovat zášť.

Je zhrzený pár let před šedesátkou. 

Byť má jen krátce po padesátce, vyhlíží metu penze.

 

Teď vidí na chodníčcích nad řekou, hezky oblečené penzisty s úsměvy na tvářích jdoucí slunci vstříc s bradami vystrčenými, přičemž jim chladivý vítr provzdušňuje zcela grátis zůstatky porostů hlavy.

Je časové období, které by občan západ od nás nazval sterilním "Brunch"

Básník ucítil v útrobách strádání však spíše má nezřízenou chuť na sladké pro turbulentní hladiny cukru v krvi.

 

Dvě padesátky jdoucí těsně vedle sebe před sebou ženou dvacítku dětí z mateřinky. Občas zvyšují hlas, pedagogické pracovnice. 

Slovni tortura dlí tlustý poeta

 

Jen pět minut poté, jde dvacetispřeží utvořené z dítek v rozvážném doprovodu dvou štíhlých dvacítek. Jedna jde v čele skupinky dětí, druhá vše jistí vzadu.

Často zastavují, na děti se usmívají, laskavě mluví.

Konají vše s horlivostí novicek.

 

Silně nevyspalý básník vše pobírá ze zasedací místnosti kde sedí úplně sám mezi padesáti židlemi.

Jeho rozjímání rozčeří štíhlá dvacítka se zlatěrzivými vlasy, co třímá obruč kočíku.

Obojí působí okázale, luxusně.

Uvědomil si, že je na tom podobně jako padesátileté učitelky z mateřinky.

Profesně, za svou dlouhou kariéru vyhořel už mnohokrát a hned v několika odvětvích.

V posledním oboru je ale teprve rok.

 

Tak snad už půjde o jeho poslední profesní angažmá ...