Tohle je lepší NEVĚDĚT...

Anotace: Fejeton o tom co se asi tak děje po naší SMRTI...

Je slyšet příšerná smuteční hudba. Kdo jí vybíral? To by mě teda zajímalo.. Všichni stojí okolo mé rakve a brečí. A ta příšerná smuteční hudba hraje dál..

Když jsem říkala, že všichni brečí, asi jsem to přehnala. Tý, co jsi říkala moje „ nejlepší kamarádka“, neukápla ani jedna slza. Ten smutek věřím jedině rodičům, sestřence Niki a mému příteli.

Můj šéf si vzal na starost první smuteční projev. Konečně přestala hrát smuteční hudba, ale pořád byla lepší, než hlas mého šéfa. Je to vážně dojemné, to co říká. Škoda, že mu to nevěřím. Ostatní mu to očividně „žerou“ bezvadně. „Je to pro nás velká ztráta a bude nám velice chybět..“ To určitě. Je rád, že se mě zbavil, prevít jeden. Lezla jsem mu na nervy, protože jsem byla ve své práci vážně dobrá. Už si za mě dokonce našel náhradu. Taková mladá slepice. Víc toho namluví, něž aby pracovala. Tohle šéfovi očividně vyhovuje. Ještě dodal, když ji přijímal: „ Doufám, že budete lepší, než ta před vámi..“

Po šéfovi si vezme slovo moje milovaná sestřenka Nikola. Pronese pár smutných slov a nakonec přihodí vtipnou příhodu, kterou by si nemohla odpustit. To je jí totiž podobné. Všichni se nad příhodou „ já a Niki v akci“ trochu pousmějí, protože nikomu není moc do smíchu. Že bych pro ně byla vážně taková ztráta?

Můj přítel stále brečí. Nikdy jsem ho neviděla plakat. Chudák. Je mi ho vážně líto. Bude mi chybět. Hudba dohrála, smuteční projevy skončili. Všichni odchází.

To by se jeden nestačil divit, vážně. Daniela, ta co si hrála na mojí nejlepší kamarádku, je teď utěšitelkou. Utěšuje mého přítele. Dokonce i v noci.. Já to věděla, že se jí líbí. Ale nikdy jsem tomu nechtěla moc věřit. Tohle jí neodpustím.

Jessico? Kde jsi? Už ji vidím, je zavřená v koupelně. Chudinka, moje malá čivava. Určitě ji tam zavřela Daniela. A David? Ten se mému pejsánkovi vůbec nevěnuje. Nikdy ji neměl moc rád. Vždycky říkal, že vypadá jako „chodící netopýr“.

Uplynuly teprve 2 měsíce a on už je s jinou. Daniela už pomalu chystá svatbu. A David? Ten jí evidentně všechno odkývá a potvrdí. Neví co dělá. Zklamal mě.

No..tak jak tak koukám, životy ostatních jdou dál. Život běží dál. I beze mě. Sice jsem si to představovala „to všechno“ trochu jinak. Někdo na mě zapomněl rychle (třeba můj šéf) a někdo stále truchlí ( třeba moje malá čivava).