Nečti to!

Anotace: Opovaž se!

Už si tady co, no jak jinak, když už tohle čteš, tak to znamená, že si to otevřel. A to i přes přísný zákaz, co je v nadpisu, ba dokonce si schválně přehlídl i anotaci, která tě taky měla odradit. Můžeš mi prozradit človíčku, proč si to udělal?

Já ti povím proč! Jsi totiž zvědavý tak, až se to nesluší. Měl by ses za sebe stydět.
Představme si modelovou situaci. Na cizím stole uvidíš nadité desky s popiskem „Přísně tajné“ a nikdo v místnosti nebude, jen ty a desky, tak uděláš co? No podíváš se do nich. No moc nekruť hlavou a přiznej si to.

Když ti tělo neovládne zvědavost, tak to bude touha po vědění, co nikdo jiný neví. A to tě donutí to otevřít. Vždyť je století plné informace. A když se jen mrkneš, co v těch deskách je, tak to nikomu neublíží. Přece – co oči nevidí, to srdce nebolí. No to je sice pravda, ale horší bude, když v deskách bude bomba.

Když ji zneškodníš, tak si řekneš ty a jiní lidé, jakej si frajer, že si desky otevřel a bombu zničil.

Když ji otevřeš a ona vybuchne, tak zase budeš slavnej mezi lidma, jako ten, co se obětoval.

A kdo si pak pomyslí, že si otevíral něco, co si neměl? Skoro nikdo, protože jsou rádi, že mají svůj život.

Ale to je padesát na padesát.

Stejně tak to funguje i v rozhovoru. Někdo ti něco povídá a tebe to nebaví, tak si třeba koušeš nehty, nebo se drbeš na zádech. Takový rozhovor funguje asi následovně:

Člověk s informací: „A jel jsem ti po tamté silnici, manželka mi říkala tohle a tohle……..“
Člověk zvědavý: (Tam něco v dálce je…)
Člověk s informací: „A najednou se stalo tohle a tohle a blablabla….“
Člověk zvědavý: (Kdybych tak zjistil, co to je…)
Člověk s informací: „Blablabla a TO TI UŽ NEMŮŽU ŘÍCT…!“

A teď nastane doba, kdy člověk zvědavý našpicuje uši a začne vyzvídat, protože to pro něj začne být zajímavé.

Člověk zvědavý: „No neblbni, tak to řekni…!“
Člověk s informací: „Ne to prostě nemůžu!“
Člověk zvědavý: „Nedělej fóry a vybal to!!“

A tak to probíhá třeba půl hodiny a člověk s infem to stejně nakonec rozkecá všem.

No jen neříkej, ty, co to čteš, že nejsi takovej zvědavej, nebo aspoň z části.
Vždyť si to moje „Nečti to!“ taky otevřel.

-----------------------------------------------------

P.S.: Autorka je zvědavá taky a to úplně maximálně, takže kdyby se to chtělo někoho dotknout, tak upozorňuje, že to myslí hlavně na sebe…