Letecký den

Anotace: vzpomínka na vojnu

"Letecký den"

Takto říkali vojáci večerním kontrolám při kterých poddůstojníci kontrolovali čistotu výstroje a úklid. A byl to skutečně "Letecký den". Lítalo všechno. Věci ze skříní, povlečení z postelí, boty a další. Nikdo neobstál a oni vyhazovali například boty z třetího patra oknem. Postižený vojín musel běžet na dvůr, vyhledat v té kupě bot své, znovu je vyčistit a hlásit se s nimi u toho, kdo je vyhodil. Stávalo se, že tak běžel třeba třikrát za sebou než poddůstojníka uspokojil.
Já jsem se hodně naběhal do doby než jsem přišel na to jak věci řesit.
Na palandě nademnou spal kluk s nezvyklým jménem Květoslav. Oba jsme tedy ukládali boty pod postel na stejné místo. Řekl-li jsem, že boty vyhazovali všem, tak se musím opravit. Květovi nikdy ne. Ten je míval tak vyleštěné, že ani ten nejhorlivější instruktor na nich nemohl nic nalézt. Květa ale nebyl žádný horlivý šplhnou, on už byl takový. Prostě všechno musel mít perfektní, jinak to byl docela fajn kluk. O této jeho vlastnosti věděli po čase všichni poddůstojníci a tak po něm přestali požadovat aby jim boty ukazoval.
No a právě tehdy mne to trklo. Jako většina geniálních byl i ten můj prostý. Když přišli při další prohlídce, Květy si ani nevšimli a hned se hrnuli ke mě : "Ukažte mi boty" vyzval mne instruktor. Bylo na něm vidět jak si na mě chce smlsnout. Zalovil jsem rukou pod postelí a vzal jsem místo svých bot boty Květoslava. Podal jsem mu je. Chvilku na ně zpitoměle civěl a pak mi je beze slova vrátil. No a od té doby jsem tento trik uplatňoval stále. Své boty jsem přestal čistit úplně. Po příchodu ze cvičáku jsem s nimi mrsknul pod postel a bylo.
Nevím jak dlouho bych tuto fintu praktikoval, kdyby nedošlo k tomu že přišel nový instruktor místních zvyků neznalý. Požádal mě, abych mu ukázal své boty. Automaticky jsem vzal Květovy boty a podal mu je. Uznale pokýval hlavou, otočil se na Květu a řekl : "Vy mi je ukažte také". Květa zbledl a já jen zaslechl když se sehnul pro boty jak šeptá "Ty pacholku". Vytáhl dvě hroudy bláta, které byly nabaleny na mých botách, ačkoliv minulých čtrnáct dní vůbec nepršelo a podal je poddůstojníkovi. Ten chvilku lapal po dechu a pak začal řvát jako pominutý : "Člověče, vy jste ale čuně. Podívejte se jak mají boty vypadat" a ukázal mu "mé" boty. "Vyčistit, přinést, ukázat a máte týden rajony" to bylo takové vylepšení trestu. I když jsem Květovi s uklízením rajonů celý týden poctivě pomáhal, přesto trval na tom, že dotknu-li se ještě jednou jeho bot tak mi "pazoury urazí".