Mikroporučík.

Anotace: Co je malé,to je prý hezké.

Mám problém.Měřím 187cm.Každý kdo měří stejně ví o čem
mluvím.My dlouháni si máme proč stěžovat.Vždy jsme první na ráně.Prostě přečníváme.Co je malé,to je roztomilé.Nikdo nefandí dlouhánovi bojuje li s mrňousem.A může to být skřet jaký chce,přesto má sympatie vždy na své straně.
Vzláštní situace,ale nastane,když takový čahoun dostane nadřízeného,který to dotahl s bídou nad 150cm.
No a to potkalo mne a ještě k tomu na vojně.
Říkali jsme mu Mikroporučík.Kolik měřil nevím,ale scházelo opravdu málo k tomu,aby se mohl bez problému
procházet pod stolem.Ale popořádku.
Byl jsem zrovna v base,spolu se svým kamarádem Ríšou.
Už ani nevím za co.Ještě se musím zmínit o tom,že za naší doby byl svobodník /což byl Ríša/ještě mužstvo,
kdežto desátník /což jsem byl já/byl již poddůstojník.
No a poddůstojníci vězni už nemuseli chodit na práci.
Když ráno posílali Ríšu na úklid ošetřovny,řekl jsem,že půjdu také.Nechtěl jsem být na cele sám.Měli jsme drátkovat parkety.Já se snažil rozdělit drátky a píchl jsem se do prstu.Objevila se kapička krve."Jsem zraněn" volal jsem na Ríšu a žádal jsem jej,aby mi poskytl první
pomoc.Ríša mi polil ruku tinkturou a omotal mi nejen prst,ale celou ruku až po loket.Tinktura prosákla skrz
obvaz a moje ruka vypadala,jako by ji přejel tank.
Vrátili jsme se na celu a já jsem další tři dny vyžadoval různé úlevy tak,že velitelé stráží neposílali
na práci ani Ríšu,aby mi byl ku pomoci.Čvrtý den měl službu Mikroporučík.Podíval se mi na ruku.Obvaz už jsem měl notně ušmudlaný.Nařídil mi abych šel okamžitě na převaz.To jsem samozřejmě nemohl.Na ruce nic nebylo.Trval na svém.Nakonec,ale řekl ať mu tu ránu ukážu,že se na to podívá.A mně nezbylo nic jiného než
obvaz odmotat.Mikroporučík čekal,že uvidí nějaké hrůzostrašné zranění a tak jak se ovin zmenšoval,tak se jeho ksichtík protahoval.Když nakonec viděl,že se žádné zranění nekoná zařval"Do kotelny skládat uhlí".Vůbec nedbal toho,že jsem podle řádů na práci chodit nemusel.
Ale já šel už ze solidarity s Ríšou.
Bylo po dešti a my házali uhlí na transportér.Když se na konci transportéru utvořila hromada,bylo potřeba
posunout jej kousek stranou.Postavili jsme tedy podpěru na kterou jsme ho chtěli přesunout.Jenom,že právě když
jsme ho zvedali Ríša uklouzl a transportér padal přímo
na něj.Skočil jsem k němu a transportér jsem strhl na druhou připravenou podpěru.Nevím kde se ve mně vzala ta síla.Transportér padl na podpěru,mně pod ním ale zůstaly dva prsty.Malíček a prsteníček levé ruky.Měl jsem stržené nehty a rozpláclé konečky prstů.Jakkoliv úraz vypadal hrozně/nehty mi visely na kouscích kůže/bolest jsem vůbec necítil.
Hodil jsem si blůzu přez ramena a za doprovodu Ríši jsem šel na ošetřovnu.Ruku jsem měl schovanou pod blůzou,když jsme potkali Mikroporučíka.
"Co tady děláte?" řval na nás"Máte skládat uhlí!"
"Poranil si ruku tak ho vedu na ošetřovnu"hlásil Ríša.
"Tak zase poraněná ruka"ječel Mikroporučík."Já si vás podám.Oni vás ty srandičky přejdou".
"Hele" řekl jsem a strčil jsem mu zkrvácenou ruku i s těmi visícími nehty před nos.Já nemohl vědět,že on nesnáší pohled na krev.Málem se složil.Zezelenal,zbělel
a už ani necekl.
Když jsem viděl jak působivý je pohled na mojí ruku,
zamával jzem s ní ještě otevřeným oknem do jídelny kde kluci právě obědvali.Na ošetřovně mi ruku zavázali a byl
mi přerušen trest.
V Mikroporučíkovi se nakonec hnulo svědomí.Když zjistil
co se skutečně stalo a co se stát mohlo,sám navrhnul veliteli roty,aby mi prominul zbytek trestu.V tom se však nehnulo vůbec nic a po vyléčení jsem si musel zbytek trestu odsedět.