Kamarád

Anotace: Neštěstí nechodí po horách ale po lidech

Rád bych se vám zmínil o jednom svém kamarádovi. Z pochopitelnejch důvodů tu ale nebudu uvádět jeho jméno, protože nějakej dobrák by mě určitě prásknul a to by nemuselo dopadnout dobře. Zrovna včera jsem k němu zaskočil abych se optal na zdraví, zavzpomínal na ztracené roky mládí a (přiznejme si to) hlavně abych se vyhnul domácím pracem. Když mi otevřel dveře s jizvou na tváři a šlicem přes oko, za kterej by se nemusel stydět ani Jan Žižka z Trocnova, pochopil jsem, že má otázka na zdraví bude zbytečná. Místo toho jsem se pokusil poněkud zlehčit situaci: „Tak kterápak ti padla do oka?“ Že to nebyla zrovna ta nejsprávnější otázka jsem pochopil ve chvíli, kdy po mě vrhl takovým pohledem, že kdyby neměl přes jedno oko pásku tak už tu teď nesedím a svět by přišel o básníka (přiznávám, že by to nebyla příliš velká ztráta). Možná bych ani nebyl tak překvapenej, kdybych ho loni den po hodové zábavě nepotkal s povyraženým zubem, modřinou na tváři a rtem napuchlým tak, že připomínal černocha po kolagenové injekci. Tehdy v tom samozřejmě byla ženská. Ne teda, že by ho napadla nějaká kulturistická feministka bojující za práva křehkých žen…. No, nebudu to tu rozmazávat. Jediné vysvětlení, které mi ke svému oku podal bylo: „Neptej se, bylo jich osm ale já byl v právu“. Cestou zpátky jsem přemýšlel co se asi stalo. Pak jsem si vzpomněl že den před tím jsem u něj marně zvonil ale dostalo se mi jen odpovědi, že jel s přáteli do nedaleké vesnice a vrátí se až v pozdních nočních hodinách. Při inteligenci mě vlastní už mi stačilo jen pár minut aby mi došlo, že byl zase na nějaké „zábavě“ a zjevně se tam velmi dobře „pobavil“. Jak bych se na jeho místě zachoval asi já? Útek jsem vyloučil hned na začátku. Ne, že bych byl statečnej jak Jura Jánošík, ale po 50 metrech běhu bych byl zřízenej víc, než kdyby se na mě vrhla celá Klabzubova jedenáctka. Pak mě ale došlo v čem asi bude zakopanej pes. Když byl totiž podobně indisponován loni, dostal docela slušný prachy od pojišťovny a něco málo i vysoudil. Celej měsíc se pak na mě vytahoval, že když bude chtít peníze stačí se jen nechat zmlátit. Tak mě napadlo, jestli nepřešel od teorie k praxi. Stačil by jen živnosťák a dva roky praxe v oboru a mohl by začít podnikat. Konkurence žádná, agresivních zákazníků spousty. Jestliže přežije blížícího se silvestra, jež má bejt dle jeho vlastních slov „bomba“, budu se ho muset ještě poptat zda by mě taky nepřibral do party.