Návštěva u zubaře

Anotace: Smutný fejeton

Abych se přiznal hned zkraje, zubař nikdy nepatřil mezi mé oblíbené doktory. Když o tom přemýšlím, tak ani ortoped. To je samý natahování na skřipci, lámání končetin a ohýbání do poloh, kdy člověk ani neví, kde mu hlava, popřípadě jiné údy, stojí. No, von ani ten praktickej lékař není nic moc – vysvléknou vás a pak pozorují, jako by jste byli celí zelení a na hlavě měli dvě anténky... kožní vás zas furt jen něčím píchá, popřípadě pálí dusíkem... a co teprv gynekolog? (tam jsem ještě nebyl). Takže znova. Zubař – můj nejoblíbenější doktor. Moje zoubky, kdys bílé jako perličky, časem začaly ztrácet svoji zářivou bělost. Skoro jako by je někdo vypral v běžném pracím prášku a né v novém palmexu se silou aktivního kyslíku.. Nepomohlo ani okusování tablet SOMAT 3 in 1. Kýžený výsledek nikde. Musel jsem se tedy vydat za svojí stomatoložkou. (pro méně chápavé za zubařkou) (pro nejméně chápavé za zoubkovou vílou). V čekárně bylo neobvykle prázdno, takže přijat jsem byl sotva po dvou hodinách. Zubařka začala hned kompletní prohlídkou. V puse se mi začala hrabat nástroji, které zdědila snad po samotném katu Mydláři. To jsem ještě zkousnul – teda obrazně řečeno. Nejhorší bylo, když došlo na osmičky. „Vlevo nahoře – není, vlevo dole – není, vpravo dole – není, vlevo nahoře..." (dramatická pauza). No co vám mám povídat? Asi nikoho z vás nepotěší, když 50letá zubařka s třicetiletou praxí při pohledu do vašich rozevřených úst pronese větu typu: „Panebože... no to jsem ještě neviděla..." Nebudu vás zatěžovat detailními informacemi. Stačí jen, když vám řeknu, že ona zlovolná osmička roste poněkud jinak než by měla. Zbývající část prohlídky probíhala ve více méně poklidném duchu. Až na jeden kaz na kráse – totiž kaz v zubu. A ne ledajakej. Dokonce jsem si vysloužil i umrtvovací injekci. Pak jsem byl vyhnán do čekárny, abych tam čekal (překvapivě), než injekce zapůsobí. Dlouhou chvíli mi zpestřovala klasická symfonie zvuků hrnoucích se z ordinace. Čtyřletý soprán doprovázen monotónní melodií zubařské vrtačky a do toho všeho se občas ozval uklidňující recitál zubařky. Po půl hodině působení injekce jsem začínal připomínat slintajícího bulmastifa se slintavkou. Když mi byl zub rozvrtán víc, než by to zvládl zubní kaz po 50 letech nepřetržitého dvojsměnného provozu, nacpali do něj nějakou vložku (bez křidélek) a celý zákrok byl hotov. Jen teď nesmím tři dny kousat trojkou vlevo nahoře a v pondělí se mám opět dostavit. Ale jsem šťastný že za pouhých 30 Kč jsem si zase na pár let zajistil svěží dech a zářivý úsměv, kterému žádná děva neodolá. No posuďte sami :-)