Něco o mé osobě..

Anotace: Pár řádků psaných o mně mnou...

Rozhodla jsem se, že pár řádků věnuji mé osobě. Nemyslím si, že jsem nějak moc zajímavá i když každý je svým způsobem nějak zajímavý. I já jsem známá díky některým věcem nad kterými lidé jen nechápavě kroutí hlavou a pár věcí za které mě chválí. Za můj největší životní úspěch považuji to, že jsem se narodila a narodila jsem se zdravá, mám 2 ruce, nohy fungující srdce a mozek. Do vínku mi byla dána kamarádskost, cílevědomost, někdy i inteligence. Nemyslím si, že jsem nijak zvlášť inteligentní, ale dovedu vést rozhovor na úrovni a bavit se o různých věcech, o všem si udělám vlastní názor a následně ho prezentuji. Dosud jsem nepochopila, jak jsem mohla mít na vysvědčení samé 1, když vlastně nic nevím. Ach, ta krátkodobá paměť. Občas muj mozeček splodí něco smysluplného, ale musím konstatovat, že jsem líná, leč se mi to nepřiznává snadno..Také jsem ale drzá, tvrdohlavá, paličatá, nedočkavá a umíněná. Provokace a ironie to je moje:)
Asi jiná nebudu..

Snílek a optimista, který si chce užívat života naplno!Věčně vysmátá, v dobré náladě. Ale taky často smutná, no ty nálady se u mě střídají, jak na běžícím pásu.

Pokud by někoho zajímalo, jak vypadám, nechť čte. Jestli ne, raději přestaňte. Nikdy jsem neměla ráda popis vzhledu. Postačí, když řeknu, že nepatřím mezi nejmenší, mám asi 176 cm. Postavu mám tak akorát, těch 7 let tvrdých tréninků házené, si mou postavu patřičně přizpůsobilo.Oči jsou snad modré, já nevím, nikdy jsem to nějak do hloubky nezkoumala, jestli jsou modrozelené nebo modrošedé nebo šedé, prostě modré. Mohla bych napsat jak momentálně vypadá moje koleno. Jsou tam dvě náplasti a za nimi se skrývají dvě sešité díry s nevyndanými stehy od operace. Myslím, že tam budu mít jizvu už navždy. Ani mě to nějak netrápí, dělat modeling se nechystám a v normálním životě by to neměla být překážka.

Co mám ráda?(ne v tomhle pořadí. Ironií je, že vybočuji z většiny. To co ostatní nemají rádi já naopak ano a naopak. Třeba u předmětů nebo učitelů. Hehe..)
Své kamarády, myslím ty opravdové kamarády. Společné procházky, záchvaty smíchu, prostě společně strávené chvíle, na které se nedá zapomenout a budou v mé mysli uchované navždy.
Mojí rodinu, což je samozřejmost a bylo by špatné kdybych k někomu trpěla nenávistí, vždyť já snad nenávidět ani neumím, spíše abych byla přesná, zatím mě k tomu nikdo nedonutil.
Být vzhůru dlouho dovčera a chatovat s mými nejmilejšími na icq. Čas strávený na počítači, respektive notebooku trávím většinou ťukáním nesmyslů do klávesnice, někdy z toho vyleze i něco kloudného. Nebo jen tak chatuju a surfuju.
Mojito a kafe- moje nejoblíbenější nápoje.
Fotografování. Já bez foťáku to se jen tak nevidí. Fotim vždy, když je nějaká zajímavá situace. Baví mě zachycovat zajímavé okamžiky a pak se na ně zpětně dívat a vzpomínat.
Čtení knížek.Nejoblíbenější mám asi Mechanický pomeranč,Dračí oči,Přežila jsem.. Hlavně né dívčí románky, z těch jsem už vyrostla!:) Čtu hodně ráda, ale musí mě ta knížka zaujmout. Asi i díky tomu jsem si ve škole oblíbila češtinu. Je to muj nejoblíbenější předmět. Mnoho lidí jí nemá rádo, ale já ano. Prostě je to krásný jazyk.
Francie. Miluju Francii, Paříž, ty nádherné památky. Jejich řeč je také krásná, chodila jsem na soukromě hodiny, ale téměř všechno jsem už zapomněla. Toužím po tom se tam někdy podívat. Paris, Je´t aime.
Asi se budete divit, když napíšu, že mám ráda školu.Netěším se na ten den, kdy budu muset mojí základní školu opustit. Vyrůstala jsem zde a zvykla si tu. Ono to přijde, už za necelý rok! Hodně jsem si oblíbila některé učitele a mám tam kamarády, proto bude těžké se loučit..Určité učitele mám opravdu ráda, vždy si na mě najdou čas a popovídají si se mnou o věcech, které mě zajímají..

Víte, já mám hodně věcí ráda, umím se radovat ze života a z každé maličkosti. Kdybych to měla na tento seznam vypsat vše, bylo by to moc dlouhé. Prostě mě baví žít!!

A co nemám ráda?(ne v tomhle pořadí)
Kouření. Fuj, já když vidim někoho s cigárem, tak je mi špatně. Dobře, ať si ničí svoje zdraví, to je mi ukradený ale ať ho neničí mě, tím, že kouří a já to dejchám.
Fialová barva, nemám jí rada..
Takový ty lidi, co píšou tim divným vypatlaným stylem( však vy víte jak) a ničí tim češtinu, takovej krásnej jazyk, Komenský se musí obracet v hrobě. Jejich IQ musí být asi jako houpacího koně.
Nerada se rozhoduji, jsem totiž váha, a tak hodně váhám než něco udělám. Potom ještě dlouho přemýšlím, jestli jsem to neměla udělat tím druhým způsobem.
Nemám ráda lež, faleš, namyšlenost, sobeckost a flegmatiky. Takový ty lidi, co čekají na víkend aby se už mohli ožrat a ten týden jenom přežívají. Vždyť život je tak krásný a stojí za to ho poznávat i z jiné stránky.
Nemám ráda, když něco musím. Slovo „muset“ je mi nesympatické. A také nemám ráda, když mě někdo do nečeho nutí. Nerada se loučím a nerada slýchávám slova, nikdy, nesmíš a naposled… Zradu také nesnáším….

Jsem taková jaká jsem. Snad ještě dodám, že mě všechno zajímá. Neustále se ptám proč, co a jak. Chci to vědět a nedá mi to pokoj dokud se to nedozvim. Tak, to jsem tedy já, není to ještě zdaleka všechno o mně, ale aspoň část z mého života to je. Snad jste si obrázek udělali. Museli byste mě poznat osobně, abyste zjistili, jaké stvoření já jsem…