Jak zdemolovat tělocvičnu?

Anotace: aneb Nevíte, kde on-line sehnat termity cvičené na lakované parkety?...

Jakožto tvor snivý nemám a logicky ani nemůžu mít hodiny tělesné výchovy v oblibě. V té upocené a studeně smradlavé místnosti nemají sny ani kreativní nápady prostor a rozlet, ačkoli je tělocvična nepříjemně rozlehlá jak do výšky tak do šířky a tudíž přístupná všem rádoby sportům, kterými podle mě naše tělocvikářka jenom kamufluje středověké mučení.
Přestože jsem netrpělivá a téměř okamžitě se po hlavě vrhám do nesmyslných nápadů, moje první pokusy o legální vybulání naprosto nesmyslných hodin sebetrýznění byly vesměs neškodné a nenásilné. Během jediného roku jsem do státní pokladny s nálepkou "ZDRAVOTNICTVÍ" vrazila nejméně dvě stovky svých krvavých peněz, jen abych ze všech možných nemocničních oddělení, snad kromě patologie, dostala potvrzení, že jsem zdravá jako rybička a jediné, co se na mě našlo, je hypochondrie v pokročilém stádiu. A jelikož mi scházela odvaha a sebemenší šikovnost k tomu, abych si zlomila aspoň prst, visela ve vzduchu otázka A co teď?
Znechucená vyhlídkou, že ještě tři roky budu nucena dvakrát týdně chytat softballové míčky do zubů, jsem přešla k radikálnějšímu útoku. Když se musím nedobrovolně ničit já, bude ničena i tělocvična!
Mým zločineckým plánům krásně nahrál i fakt, že dobré tři čtvrtiny tělocvičny jsou tvořeny dřevem, tudíž mi v hlavě okamžitě naskočil obrázek plápolající tělocvičny v nočním vánku, zatímco já bych zpovzdálí příhlížela a se zápalkami v ruce a šíleným leskem v očích se oddávala opojnému pocitu, že KONEČNĚ NEMÁME KDE CVIČIT!
Skutečnost, že by díky mé neochotě hejbnout kostrou padlo veškeré podezření na mě, jsem odsunula jako nepodstatný detail, stejně jako to, že s mou manuální zručností (uvozovky si domyslete, kazily by výsledný efekt) by plameny sežehly nejen tělocvičnu, ale v prach by se obrátila nejspíš celá škola plus dvě sousední a k tomu i přilehlý lesík. No co, deštnej prales to není...
Táboráček v mé hlave uhasil nájezd broučků rozežírající dřevěný strop i podlahu.
/"Chtělo by to tu nasadit červotoče," obrátila jsem se se svým geniálním nápadem k Drákulce.
"Jo. A za deset let, až tady nebudeme, možná upadne jeden trám," zpochybní mou genialitu zaťukáním si na čelo./
Když ne červotoči, tak termiti! Ti konají svou práci hned, a narozdíl od těch mrňavých dírek, které za sebou zanechávají červotoči, termiti za sebou nezanechávají NIC. Což chceme. Ale kde je sehnat? Pokud vím, tak se nikde v okolí nenacházejí, lesy vypadají poměrně zdravě navzdory nedaleké Nové Huti, a pochybuju, že by je měli ve zverimexu. Mávnu nad tím rukou, na netu se dá splašit všechno, i ti blbí termiti, a se zasněným výrazem podlehnu představě, jak jednoho dne bude chtít tělocvikářka otevřít dvěře do tělocvičny... a ty jí zůstanou v ruce... děcka, tak dneska nám to odpadá... i tělocvik, i tělocvična... haha, mám z toho srandu a naprosto ignoruju vtíravou myšlenku, že v takovém případě by tělocvikářka mrknutím oka zhodnotila sněhovou pokrývku za školou a s kamennou tváří by oznámila, že když nemůžeme cvičit v tělocvičně, tak půjdeme ven, příště si vezměte mikiny a ne abyste se zas vymlouvali na to, že jste nachlazení.

Tak si říkám, prošel by vůbec nějaký destruktivní plán, jak si udělat úterky a čtvrky o hodinku příjemnější?!