Drahý domácí mazlíček

Odjakživa jsem toužila po nějakém domácím mazlíčkovi. Původně v mých představách figuroval pes, papoušek nebo kočka, ale pak se můj sen zmenšil až na myš. Ovšem rodiče byli neústupní. Dá to spostu práce, ty nemáš čas se o to starat, jseš alergik. Tyto argumenty vždy jasně vyhrály.

Ovšem když po něčem dlouho toužím, nacházím to všude. Nakonec se mým domácím mazlíčkem stal pavouk, který se mi usadil za lampičkou u postele. Pojmenovala jsem ho Jim, jenže on zdrhnul, mizera.

Pavouk tedy nevyšel a já jsem začala hledat někoho, kdo mi hned neuteče. Řešení bylo nasnadě. Kytky. Eukalyptus jsem tedy pojmenovala Charlie, tlustice je Bill, dvě pnoucí se kytky Frank a Fred a poslední z květin je Marry. Tyto názvy se udržely do dneška takže mám koho pozdravit, když přijdu do pokoje. Konečně mám někoho, komu mohu všechno říct a kdo mě vždycky poslouchá. ;-)

Nakonec ale přišel spásný anděl. A to ve formě Mirime, která se mě zeptala, zdali bych neměla zájem o tropického šneka, protože jí se přemnožili. Zájem jsem měla a jelikož rodiče neprotestovali, tak jsem si ho přinesla.

Nevěřili byste, jak je šnek zajímavé zvíře. Tak zaprvé, sežere všechno, cokoliv mu dáte, ačkoli vařenému kuřecímu dává přednost. Za druhé, už je alespoň tak třikrát větší, a za třetí není vůbec nudný, ať si říká kdo chce co chce. Nikdy jsem netušila, že naše rodina by byla něčeho takového schopna, ale věta "Podívejte se, co ten šnek dělá!" funguje ještě lépe než zvolání "Oběd!". To se totiž celá rodina zvedne od práce a jde se podívat. Pak se všichni pereme o nejlepší výhled na šneka, který prolézá vanou (mušle, můj skvělý vynález), žere sépiovou kost, vystrkuje tykadla zpoza salátu nebo visí na stropě a pokouší se udělat výlet po své vlastní ulitě.

A tak mohu-li vám něco doporučit, pořiďte si domů šneka. Je nenáročný, sežere vše, co mu dáte, a tak úžasně stmeluje rodinu!