Jak vznikají kruhy v obilí

Anotace: Jen tak ze života

To bylo zhruba před čtyřmi lety, co jsme jeli s otcem skákat padákem z kopců. On a jeho kolegové natěšeni, já s hrůzou v očích. Jelikož bylo málo padáků dobrovolně jsem se zřekla letu a vše natáčela.
Pánové (nechybějíc jim vysoké sebevědomí) vyhlídli si nejvyšší kopec a naň jsme vyjeli.
Po rozlození padáků a vypočtení správného větru nasedli do kšírů a postupně se spouštěli do všech stran světa.
Místní obdělávačky polí tenkrát s hrůzou zvedaly motyky, když se jim místo řepy urodil můj táta.
Pak jsem byla donucena (snad i násilím) já.
Pozor... letím!! Stádo krav jenž bylo námi předtím rozehnáno, stále neví, kde bude v bezpečí, obdělávačky polí hněvivě hubují a klasy obilí bojácně se rozestupují. S nelehkým přistáním jsem skončila mezi klasy pšenice.
Dlouho jsme tam "rajdali" a ušlapávali úrodu. Až při pohledu ze strmáku (jak jsme později kopec po výšlapu nazvali) jsme se smáli a smějeme se společně ještě teď vzniklým ornamentům v obilí.
Tenkrát jsem to nejhůř obstála já, jít do strmáku s mnohakilovým kolosem plachty bylo doslova o život. Po hodinovém vyfunění jeden z tátových kolegů vtipně poznamenal: "To nebyl let, to byla rezignace!!".