Velikonoce = diskriminace něžného pohlaví!

Anotace: Vám to tak nepřijde??! :D

Máte rádi Vánoce? No jistě, kdo by neměl. Vždyť to jsou svátky nejdelší a – přiznejme si to – každý rád dostává dárky (ačkoli samozřejmě všichni jako slušně vychovaní a nesobečtí lidé trváme na tom, že o dárky vlastně vůbec nejde).
Ale najde se někdo, kdo vám klidným hlasem oznámí, že MILUJE Velikonoce? Jasně, někdo takový určitě existuje. Jenže co vy ostatní? Támhle Tonda si zrovna odfrkl, že Velikonoce jsou naprd, protože nedostane žádný pořádný dárky jako na Vánoce, Maruška zrudla a zabořila hlavu do polštáře, jelikož si právě vzpomněla, jak onehdy rozbila všechna vajíčka, když k nim přišel koledovat ten sexy blonďák ze sousedství, Dáša si zase zaťukala na čelo, že si v žádném případě nenechá od kluků masakrovat zadek, a Jirka zděšeně vyvalil bulvy, že mu připadá zbytečný vstávat od počítače jenom kvůli tomu, aby vyžebral od holek pár bezcenných vajíček...
Sakra, v čem je ten rozdíl? Proč se Velikonoce netěší stejně velké oblibě jako jejich prosincoví kolegové? Kdepak stala chyba...
Samozřejmě se najde mnoho lidí, kteří jsou věrni velikonočním tradicím. Ale nebudou to převážně osoby mužského pohlaví? Ne že bych byla nějaká zuřivá feministka, ale podívali už jste někdy na Velikonoce z obou možných úhlů? Pokud patříte k tomu něžnějšímu pohlaví, tak pravděpodobně přikyvujete hlavou, v opačném případě jen vyjeveně koukáte a třeba i přemýšlíte, že přestanete číst... Ne, vážně, copak se vám zdá, že holky si užívají Velikonoce stejně jako kluci? No dobrá, tak tedy sledujte...
Jediný úkol, který na chlapy čeká, je sehnat si pomlázku, případně ještě košík. Potom už se jen přemluvit vyhrabat se na Velikonoční pondělí z postele a hurá do akce. Začínáte obíhat všechny svoje kámošky, zvoníte na ně jak zběsilí v nekřesťanskou ranní hodinu a pak jim zmalujete zadek, čímž se jim mstíte za všechna úskalí, která na vás během uplynulého roku napáchaly. (Ačkoliv vždycky tvrdíte, jací jste gentlemani a že holky nebijete!) Možná někdo z vás právě namítnul, že vám taky není právě po chuti odříkávat nám nějaké potupné koledy. Ale upřímně – kdo z vás se s nimi v dnešní době obtěžuje?? A říct „hody, hody, doprovody“ umí i dítě v mateřské školce. Když si tedy vychutnáte svoji pomstu, nejenže my holky budeme mít mindráky z toho, že naše zadky získaly zcela novou barvu, ale ještě k tomu dostanete odměnu. Namalovaná vejce, čokoládová vejce a co si budeme povídat, většinou i peníze nebo nějaký ten alkohol. Vy tohle praktikujete ještě minimálně na deseti dalších ubožačkách, máte košík naplněný vším možným, nakonec se vesele zlijete a je vám hej. A co je na tom nejlepší – že jste proto nemuseli skoro nic udělat. No jo, jasně, hrozně vás to pobíhání od domu k domu vyčerpalo, ale přece jste na to zvyklí, když tak milujete fotbal, ne?
To my holky to máme o dost složitější (co se ostatně týče i mnoha dalších aspektů života). Místo toho, abychom si užívaly velikonoční neděli a v klidu odpočívaly, když už máme zase jednou prázdniny, strávíme většinu dne tím, že barvíme vajíčka téměř do zblbnutí, a v duchu litujeme, že máme tolik kamarádů. Jakmile padneme do postele, okamžitě usínáme a vzápětí své kamarády proklínáme znovu, když nám ráno vytrvalým drnčením zvonku dávají najevo, že nás poctili svou návštěvou. Za takového hluku se opravdu nedá spát, takže v lepším případě jdeme dobrovolně otevřít, v tom horším nám naše milovaná maminka „prokáže službu“ a koledníky pustí sama. Tudíž nemáme ani šanci vycpat si zadek polštářem a už stojíme v předsíni jako tvrdý Y a necháváme se potupně bičovat nějakým kusem klacku. (Jauvajs! On si snad zase pořídil bolestivější pomlázku než loni!) Takhle zmrskat se necháme ještě několikrát, až ve výsledku svůj zadek nejenže vůbec necítíme, ale ani nepoznáváme v důsledku těch nových, pestrobarevných odstínů. Kromě těchto tělesných změn také zaznamenáme, že máme najednou nějak lehčí peněženku. Vajíčka bohužel zdražujou, čokoláda taky není zrovna levná a o alkoholu ani nemluvě. A když už nám dojdou zásoby všeho, nenapadne nás nic lepšího, než dát koledníkům nějaký ty love. (A tentokrát se nejedná o lásku, ta přeci přichází na scénu až v květnu...) Ale neříkáte si náhodou, čím si to vlastně všichno zasloužili? Tím, že nám dopomohli k tomu, abychom si ještě týden nesedly? Jo aha, tak prej, abychom neuschly. Popravdě, větší kravinu jsem v životě neslyšela. K tomu, abychom byly seschlý jak starý švestky, snad máme ještě sakra daleko! Stačí přece doplňovat tekutiny a navíc – hydratační krémy dokážou zázraky!
Tak co, pánové, ještě se divíte, že holky protáčí panenky, jakmile slyší slovo Velikonoce? Máte nám snad za zlé, když vám nechceme otevřít? Já osobně asi nikdy nebudu favoritkou tohohle svátku. Dřív jsem na Velikonoce předstírala, že nejsem doma. Dneska si vždycky sbalím fidlátka, odjedu směr neznámo a nemusím nic předstírat.
A kvůli lidem jako jsem já, se Velikonoce pomalu, ale jistě řítí do záhuby. Aspoň budou mít moje pravnučky v životě o něco míň stresu :) Co se těch Velikonoc týče, tak určitě.