Návštěvnost
mrazivým ránem
mrazivým ránem
Anotace: chodím sem a tam
Podivné ticho panuje v místech kudy procházíš. Jakoby zima a tma vracely zvuky tvých kroků zpět do podrážek tvých bot. Zima. Je velká zima. Ještě,že se můžeš zahřát pohybem. Myslíš na pár bezdomovců ,spící někde pod mostem. Nezávidím jim. Brrr. Mně budou stačit ty čtyři hodiny venku. Zkouším změnit to podivné ticho a snažím se probudit spadané listí. Nepohne se ,ani hlásku nevydá. I ono je zaskočeno tím vlezlým chladem.
Okna kolem kterých procházím jsou stejně temná jako noc kolem mne. Všichni ještě spí a zdá se jim. Zdá třeba o první lásce, tak jako mně.
A vida, první probuzený človíček rozsvítil světýlko svého příbytku.
Pomalu by mělo vycházet slunce. Tma musí už ustoupit. Omyl. Tma jenž byla černá ,se pomalu ale jistě mění na bílé nic. Mlha. Pohltí vše kolem. Nevidíš domy , okolí. Jen šedý povlak chodníku sleduješ pod svými kroky.
Připadám si jako bych spadl do konve s mlékem. Hmm, kdyby bylo plnotučné a sladké, s troškou kakaa. Bych si nechal líbit.
Šílená zima. Děkuji prozřetelnosti a vzal si rukavičky a lyžařskou čepici. Pěkně hřejí.
Ještě jedno zjištění. Zamrzly kaluže. Normálně zatuhly. U jedné z nich se zastavuji a špičkou boty zkouším sílu ledu. Je tenounký,ale je. Bublinky vzduchu pod ním, se marně snaží dostat ven. První led.
Ustupující mlha mi tak poskytuje další úchvatnou podívanou. Námraza je všude. Ale úplně všude. Pokryto bílou jinovatkou. Stromy ze zbytečky listí, hnědé laťky plotu, i dvě kola stojící za hospodou. Zapomenutá panenka naříkající zimou v koutě zahrady.
Ze snění nad tou krásou mne probudí dusot koňských kopyt z nedaleké ohrady. No vida, taky si zašli na čerstvý vzduch. Je tady moc a moc krásně. To se ale už těším domů. K horkému čaji a talíři koblížků.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskCestou domů cítil jak vzduch dnes jinak voní..jakoby s nánosem zmrzlé mlhy zmizely všechny ty děsivé pachy co sem normálně nepatří.Popošel ještě kousek ke koňům a ucítil něco, co by dřív možná nazval "smradem" kůň zaržál a od tlamy se mu nesl obláček kouře.. Cítil seno a hnůj,a vůni kůže ze sedla...Stál u ohrady a myšlenky se mu toulaly jako roztržené korálky..nitky za hranicí toho co lze vnímat jako jsoucno...
"Pane,haló pane!Je Vám něco?"probral ho hlas jezdce na koni.
"Ne, ne.. všecho je ok ..jen jsem se zamyslel"
"No víte stojíte tady už skoro hodinu, tak jsem se jen bál jestli Vám není třeba zle"
"Jste laskavej děkuji všechno je ok a krásnej den"
Opravdu .Letmý pohled na hodinky potvrdil jezdcova slova.
Co to jen bylo.. kde byl..
Nejmladší není ale starý teda taky ne!A zle..to už vůbec ne!
Protřel si oči ..brr ..co to teda bylo.. "No nic honem domů nebo bude mít ta moje kytička o mě strach kde se tak dlouho toulám.Už tak je jistě vystrašená."
Doma ho přívítalo něžné objetí jeho ženy,koukal na ni jakoby jinýma očima dnes.Slušelo jí to i v zástěře která nesla stopy zrodu jeho milovaných koblížků.I s prošedivělými vlasy a vějířky kolem očí...co přivál čas a starosti.
Bylo to jeho doma....ten nejskvělejší pocit...
Seděl u dřevěného stolu v kuchyni a pozoroval obláček kouře nad horkým čajem..
Ta mlha..zmrzlá, jakoby pohádková,koně, vůně......
Stáj plná nádherných plnokrevných koní,uvnitř bylo teplo ale venku si podzim nenechal ujít tu každoroční předem prohranou bitvu s paní zimou.Ona vyhrávala ráno on v pozdní odpoledne.Opřený o vidle koukal z maštale ven pootevřenými vrátky na obraz co zima dnes po ránu vyčarovala na všechno kolem.Probral ho až zvonivý smích jež dokázal vykouzlit úsměv na rtech snad každému.A jemu nejen na rtech .
"No tak,co tady tak stojíš"Pojď do kuchyně,honem, než se panstvo probudí,připravila jsem jim koblížky ke snídaní..at si dáš první, ještě teplej"
-------
Dlouho po tom co se seznámili s jeho kytičkou,nemohli o přijít na to jaké kouzlo je spojilo.Cítili to vzájemně.Bylo mezi nimi cosi...
Nemuseli říkat věty.Jako by se znali..Bylo to tak zvláštní,ale časem na to skoro zapomněli.
Skoro...
Usmál se ....a natáhl ruku po koblížku na talíři...
Nádherný ráno...
09.11.2009 01:06:00 | Nút