Klára

Anotace: Má spolusedící je nanejvýš divný brouk...

Od mých sedmi let, kdy se mě na prahu první třídy začaly týkat veškeré záležitosti týkající se školství, jsem provázena prokletím v podobě vyšinutých, podivných, praštěných, nebezpečných, depresivních či zapáchajících spolusedících. Měla jsem tu čest sedět první tři roky na základce vedle jinak normálního a veselého chlapce, který si ovšem s oblibou v hodinách geometrie se zaujatým výrazem propichoval kůži na dlaních kružítkem, či vedle desetiletého desperáda s vlčíma očima, jehož jsem ve čtvrté třídě hluboce a víceméně tajně milovala právě kvůli jeho temperamentu pouličního prodavače drog, který měl zvláštní schopnost několikrát po sobě uvěznit svůj ukazováček v dírách na pravítku s ryskou a nemohl ho pak vytáhnout ven, tudíž pravítko obvykle prošlo destruktivní rekonstrukcí, nebo vedle neméně zlosynného Patrika v páté třídě, jež se rovněž stal objektem mých citů a to i přesto, že s železnou pravidelností a zvráceným potěšením dekoroval mé výkresy obrazci, které jsem denně vídala ve výtahu. O Beátě, která ve dvanácti letech trpěla depresemi kvůli svému panenskému stavu, kdežto její matka se zásluhou Beátiny starší sestry připravovala na roli babičky, raději pomlčím.
Loňské září jsem díky blížící se maturitě zavrhla jako svou spolusedící Kristýnu, která by mě od učení odrazovala, Lucii, která by mě do něj zase moc nutila a Barču, která by ze mě vytvořila svůj osobní diář na úkoly, a zatrůnila jsem vedle Kláry v domnění, že mě ten tvor věčně nazpamět našprtaný nechá ve stavu krajní nouze aspoň opisovat.
Ne.
Sto šedesát centimentrů měřící a přibližně šedesát kilo vážící živoucí Diderova encyklopedie s odporem k normálnímu jídlu, zapovězující byť jen náznaky bohémství, stejně tak alkohol v sebemenší míře, poloprázdná krabička cigaret a miniaturní zákusek s ještě menší kalorickou hodnotou jsou tabu, ať žije voda s nízkým obsahem sodíku, tofu a suchary! Seznamte se - Klára.
Neexistuje, abych si na svačinu vybalila kuřecí nožky s medem a paprikou z Alberta aniž bych si vyslechla pětačtyřiceti minutový proslov stejné hodnoty jako proslovy v poslanecké sněmovně začátkem nového období, kterak si zanáším střeva mastnotou, vpravuji do sebe karcinogeny a uhlohydráty, sama sebe v podstatě trávím a ještě ji nutím, aby tomuto katastrofickému scénáři přihlížela. Naopak když já ohrnuju nos nad Klářinými rýžovými chlebíčky z polystyrénovitého materiálu, které jí údajně vystačí na celý den, dostane se mi dotčeného pohledu zleva a šokujícného vrtění hlavou.
Požádám-li Kláru, jestli by byla tak hodná a poslala mi už vyhotovenou kupní smlouvu, na kterou jsem zapomněla, s povytaženým obočím a nechápavým tónem mi trpělivě vysvětlí, že toto by byl těžký podvod a ona by z toho tři noci měla špatné spaní a v okamžiku, kdy se začnu rozčilovat a vypouštět páru z uší, mi doporučí vyšetření u psychologa, protože mám nejen pochybné morální hodnoty ale navíc jsem cholerická a tím pádem potencionálně nebezpečná.
Největší psinu vedle Kláry zažívám v průběhu jakékoli písemky libovolného tématu a rozsahu. Rukou si zakrývá papír, abych se nedejbože neukájela na jejích geniálních myšlenkách zvěčněných na papíře, nehledě na to, že máme každá jinou skupinu, v zoufalství se chytá za hlavu a polohlasně kňučí, že to neumí a nestihne, přičemž z tohoto tvrzení je pravda akorát druhá varianta, protože se pokaždé snaží ohromit profesory co největším možstvím zbytečných informací a pak dopisuje písemku přes limit. V prvním případě si Klára za každou cenu stojí za tím, že bude mít stoprocentně pětku, protože "se na to ani nepodívala", přestože do toho koukala celé předchozí odpoledne a umí celý sešit zpaměti, ale pětku má zkrátka jistou, protože tam nic nenapsala. Samozřejmě, při rozdávání písemek mi přisune tu svou, známkou dolů, a hustí do mě, ať se proboha na její známku podívám já, jelikož ona to nedokáže otočit a spatřit tam výše zmiňované bůro a že to radši ani nechce vidět, zatímco mě je jasné, že má zase jedničku, přičemž jí to vážně přeju, jen bych ocenila, kdyby si to uměla přiznat i ona sama.
Není blázen, pošuk, nebo nenormální... je to prostě Klára. A ačkoli bych ji někdy s potěšením nazula betonové polobotky, mám ji přes všechny její neduhy docela ráda.