Zákon džungle?

Anotace: Chováme se k sobě jako lidi? Toť otázka...

Nedávno jsme jeli s manželem do města, nechat si zarámovat pár obrázků. Zaparkovali jsme na nevelkém parkovišti u samoobsluhy, propojené s menším bistrem. Zaparkovali jsme správně, do první řady. V Rámování, které bylo nedaleko, jsme se dlouho nezdrželi. Po příchodu k naší felicii jsme zjistili, že nemůžeme vyjet. Byla zablokována jiným vozidlem, velkým fárem
se zlatou metalízou, postaveném ve druhé řadě za ní.
Dopředu to také nešlo, na cestě před ní stála obstarožní modrá škodovka. Co teď? Chvíli jsme tam nerozhodně postávali a pak začal muž situaci řešit. Já jsem zůstala v autě a sledovala, co se bude dít...

Nejřív mírně zahoukal, domnívaje se, že se majitelé vozu nacházejí v bistru a uslyší ho. Když se nic nedělo, zaklepal několikrát na kapotu.
A ejhle, zabralo to! Zlaté fáro zřejmě vydalo signál SOS, protože se z bistra vzápětí vyřítili dva mohutní, širokoplecí maníci s perfektně vyholenými hlavami a se zuřivým výrazem v obličeji se hned pustili do manžela. A co prý si to dovoluje? A on na to, že si snad oni dovolili proti předpisům zablokovat výjezd, i když,
jak vidno, na place je místa dost. Ale oni zase, že tu mají své stabilní místo a nikdo jim nebude rozkazovat,
kde mají parkovat... Manžel se ohradil, že parkoviště
je přece veřejné, ale oni se nedali a stále výhružněji vedli svou... Nevydržela jsem to a vystoupila z auta.

Teprve teď mě zaregistrovali a na moje slova "buďte té lásky a něco s tím udělejte ať můžeme vyjet" se sice trochu zklidnili, ale neustoupili. Svoje fáro ponechali tam kde bylo, ale zato k mému údivu popadli chudinku starou škodovku a postavili ji doprostřed vozovky. "No teda, to je ale nápad", žasnu. Manžel mě ale pobízí ať rychle nasednu - a odjíždíme. "Nebudeme přece čekat na další pokračování incidentu - až se odněkud vyřítí majitel modré škodovky a dají si do zubů..."
Překvapilo mě to, ale ponechávám to bez dalšího komentáře.