Síla pozitivních myšlenek

Anotace: Co dodat, přečtěte si a uvidíte:-)

SÍLA POZITIVNÍCH MYŠLENEK

Máte vůbec představu, jak důležitá je síla pozitivních myšlenek?
Víte, že neexistují neutrální myšlenky?
Že každá myšlenka má dopad na váš život?
Hned jak ráno otevřete oči, nesmíte v žádném případě myslet na všechna ta příkoří, co vám den nachystá.
Nesmíte myslet na žádné problémy, protože když začnete myslet pozitivně, žádné mít nebudete.
Na co naopak myslet musíte je to, co vám den nachystá příjemného.
Může to být klidně nějaká drobnost – kafe s kamarádkou nebo třeba jen pokec s někým blízkým.
Musíte prostě vstávat s úsměvem na rtech a pozitivně naladěni. Pak bude váš den šťastný.. Tak co? Už jste něco podobného někdy slyšeli? Já se vsadím, že ano. Rozhodla jsem se výsledky pozitivního myšlení doložit sama na sobě. Tak si přečtěte, jak vypadal můj „pozitivní“ den a zkuste to jako já.

07:00
Ostrý zvuk mi ničí ušní bubínky a můj sen (mimochodem krásný) mizí v nenávratnu-
Otevřu oči a vrhnu na budík opravdu vzteklý pohled. Nechci vstávat. Chci jen zůstat v posteli, spát a spát….nic víc. Copak chci tak moc?! Pak si vzpomenu na své předsevzetí. Přinutím se k mdlému úsměvu, zatlačím myšlenku na to, že do konce pracovního týdne zbývá 5 dní včetně dneška. Místo toho s nadlidským úsilím vstanu z postele.
Dobelhám se do kuchyně a zjistím, že není nic k snídani.Nevadí, alespoň nepřiberu, říkám si. Rozhodnu se dát si alespoň kafe..
Před týdnem jsem si kupovala nádherné bílé šaty. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale vážně mi moc sluší. Alespoň mám další důvod, proč jít vůbec do školy – takové šaty je přece škoda jen tak nechat ležet ve skříni. Obléknu si je.
Náhodou můj pohled padne na hodiny.Zbývá mi 5 minut do odchodu, jinak mi ujede autobus.
Ještě v rychlosti vypít to zatracené kafe. Chci ho do sebe „kopnout“, ale hrnek je moc horký. Spálim se a obsah šálku se vylije. Podívám se na své krásné bílé šaty. Nyní je zdobí „nádherná“ hnědá skvrna. Zařvu vzteky. Pak se zhluboka nadechnu a běžím se převléct.

7:45
Autobus dobíhám z posledních sil. Zbývá mi pár kroků, když se mi zasekne podpatek v kanálové mřížce.
Autobus zavírá dveře. Musím ho stihnout. Snažím se nohu vyprostit a dostat se do vozu zadními dveřmi. Very well, nohu se mi opravdu vyprostit povede – podpatek nikoliv.
Super, jsem vzhůru 45 minut a už se mi povedlo zničit nové šaty a oblíbené boty.
Snažím se přehlížet pobavený smích škodolibých školáčků a zlostně si měřím odjíždějící autobus. Krvácí mi kotník a cítím jak mě na odřeném místě pálí štěrk.

8:05
První hodina začala. Já stojím na zastávce. Začíná pršet.

8:45
Konečně jsem dorazila do školy. Vypadám jako bych přeplavala kanál La Manche. Pod bílým tričkem mi nehezky prosvítá černá podprsenka.

9:05
Slyšeli jste někdy o chelatometrii? Já nikoliv. Moje vědomosti byly ohodnoceny nedostatečnou. Můj argument, že kdo zneužije nevědomosti něčí, aby jej poškodil, dopouští se trestného činu (no co, znám svá práva…) neprošel. Proč profesoři nemají smysl pro humor?

10:15
Relativně pohodová hodina. Při biologii se vždy báječně prospim…….. pokud zrovna nepíšu test. Co je to sakra faryngotremie? Radši se snad ani nepodepíšu….

11:20
Jsem k smrti unavená. Potřebuju nutně kafe.
Automat mimo provoz.
Čemu se vůbec divím?
Hlavně myslet pozitivně!!!

13:00
Výtvarná výchova. Tady se nemůže nic stát.

13:11
Katastrofa!!! Jak se dá sakra vyprat červená tempera z bílého trička?

13:30
Konec vyučování. Konečně!!! A jde se na oběd.

13:45
Miluji, miluji, miluji a ještě jednou miluji školní kuchyni!!!
Obzvlášť když si zapomenu objednat a mám místo lívanců s borůvkami k obědu játra s rýží.
Mimochodem, jsem vegetariánka.
A mám opravdu hlad.

14:20
Nesnáším laborky.
Z rybích vnitřností se mi dělá špatně.
Přestává mi vadit, že jsem od rána nejedla.

15:45
Právě jsem měla jedinečnou životní příležitost sáhnout si na mozek kapra. S díky jsem odmítla.

16:00
Myslím pozitivně. Škola skončila a já už nemusím čichat smrad z rybí mrtvoly.

16:30
Moje kroky vedou do DELVITY. Mam opravdu hlad. Fronta u pokladny je vážně nekonečná.

17:00
Fakt trapas.
Peněženka, obvykle odpočívající na dně boční kapsy mého školního batohu, si asi vzala volno. Nemůžu jí najít. Nepříjemné pohledy prodavačky i čekajících zákazníků mě vyprovázejí až ke dveřím. Stále mám hlad.

18:00
Člověk by řekl, že už toho bylo dost. Nebylo. Lednice je prázdná. K večeři bude pravděpodobně máslo s marmeládou.

18:15
Našla jsem gulášovku z pytlíku. Je prošlá. To snad nevadí.

19:00
Goniometrické funkce opravdu nechápu.
To by zas tolik nevadilo, kdybychom z nich nepsali zítra pololetku.

21:00
Je mi strašně zle, že by ta polévka nebyla zas tak nezávadná?

03:00
Je mí ještě mnohem mnohem hůř…… a ani tu blbou peněženku se všemi doklady jsem nenašla!!!

ZÁVĚREM:

Nikdy, ale opravdu nikdy, se nesnažte za každou cenu myslet pozitivně.

A pokud se vám tahle rada nelíbí, speciálně pro vás mám recept na skvělý den:

RÁNO SNĚZTE HNUSNOU, VELMI HNUSNOU ŽÁBU. UVIDÍŠ, ŽE TĚ UŽ NIC HORŠÍHO NEPOTKÁ. A TO SE VYPLATÍ!!!