Diskriminace? Ale to snad ne...

Anotace: Úkol na češtinu na téma diskriminace...

Milí čtenáři, toto je velmi důležité sdělení pro všechny majitele výkladových slovníků. Zjistil jsem, že v oběhu se vyskytla spousta výtisků s velmi hrubými a neakceptovatelnými chybami. Autoři těchto slovníků si zřejmé myslí, že nás mohou svými z prstu vycucanými a rádoby sofistikovanými bláboly tahat za nos a vůbec všelijak balamutit. Ale my se samozřejmě nedáme, povstaneme do jedné mohutné masy nespokojených uživatelů a metajíce krutými slůvky je srazíme na kolena z jejich profesních pozic a donutíme je kvičet jako prašivá selata.
Ale jak jsem vlastně ke svému poznání přišel? Všechno to začalo tím, že jsem poslední dobou začal mít oprávněné a ne zrovna příjemné pochybnosti o své znalosti slov přejatých z cizích jazyků a tím pádem i o své znalosti jazyka českého jako takového. Protože mám svůj rodný jazyk rád, vyžaduji od sebe určitý pořádek ve svých znalostech o něm, tím pádem se nebojím v nejistotě sáhnout po výše zmíněném slovníku (jestli ho tímto způsobem ještě vůbec můžeme nazývat) a ujasnit si tak význam některých slov.
A právě nedávno jsem ho musel otevřít kvůli slovíčku, o jehož významu jsem měl takřka nulovou pochybnost. Jedná se o slovo diskriminace, jež je latinského původu a význam je dle lingvistů (již v brzké době jistě spravedlivě popravených úderem slovníku do jejich mrzkých týlů) tento, cituji: „Diskriminace je rozlišování (často v negativním slova smyslu), omezení nebo odnětí práv určité kategorii obyvatelstva pro její pohlaví, rasu, národnost, náboženství, třídní nebo politickou příslušnost, které jsou v moderních demokratických společnostech považovány za nepřípustné a zpravidla jsou zakazovány zákony a mezinárodními úmluvami.“
Až do této doby jsem v tomto výkladu neshledával nic nesprávného, jelikož mě, a nebojím se tvrdit, že i spoustu dalších, nechala usnout na vavřínech velice těžko prohlédnutelná a zákeřná mystifikace, kterou na nás páni lingvisté ve své dosavadní bezúhonnosti nastražili. Ale o to krutější pro ně bude trest, neb cesta do pekel je dlážděna nevydařenými žertíky. Ale zpět k tématu! Jistě vám však v tuto chvíli vyvstala na mysl otázka, v čem tkví celá ta sprostá lež. Jistě si vzpomenete na nedávnou kauzu, o jejímž průběhu nás zevrubně informovala jedna nejmenovaná televizní stanice.
Jednalo se o to, že nejznámější český hokejista, a dozajista velmi známá a oblíbená osobnost, Jaromír Jágr zaparkoval své vozidlo na Václavském náměstí. To je v pořádku. To, že s se svým vozidlem odjel zhruba po hodině, je také naprosto nenapadnutelné. Jediný problém byl však ten, že parkoval na místě vyhrazeném pro invalidy. Podle nového silničního zákona měl po právu dostat pokutu dosahující výše až desetitisíce korun (což by pro slavného sportovce jistě žádný problém nebyl) spojenou se zabavením řidičského průkazu až na jeden rok.
Tato kauza mě zaujala hlavně z toho důvodu, že můj kamarád se „dopustil“ stejného přestupku. Parkoval podélně před místem vyhrazeným pro invalidu (které nebylo řádně vyznačeno pruhy) a při všem tom zmatku pozapomněl využít své věštecké nadání a odhadnout tak řidičské schopnosti a typ automobilu poškozeného. Policistům proto musel za svou mladickou nerozvážnost zaplatit pokutu dva tisíce korun českých plus pětistovku za láhev whisky (o kterou si shovívavý pan policista samozřejmě sám řekl), aby nepřišel o svůj řidičák. Není tedy divu, že jsem byl velice zvědavý, jak to celé dopadne.
A boží mlýny pro tentokrát mlely neobyčejně rychle. Pan Jágr o svůj řidičský průkaz samozřejmě nepřišel, nemusel platit pokutu a ani mu nebyly strhnuty body. Důvod? Dle nového silničního zákona bylo místo nedostatečně označeno pruhy (opět připomínám, že místo, před kterým parkoval můj kamarád, nebylo vyznačeno vůbec), z čehož tedy vyplývá, že na něm mohl pan Jágr bezúhonně parkovat až do skonání věků.
A právě v tuto chvíli se začalo ohánět spoustu podobně postižených řidičů oním magickým slůvkem diskriminace. Ano, podle výkladu to jasná diskriminace je. V podstatě je to rozlišování na základě třídní příslušnosti. Avšak policejní prezident České Republiky spolu s mnoha dalšími lidmi toto tvrzení jednoznačně popřeli. O žádnou diskriminaci nejde – zde prostě jasně hovoří zákon a ten je v naší zemi čistý, jak čerstvě napadaný sníh. Komu tedy budete věřit? Hlavnímu ochránci veřejného pořádku, patronovi všech utlačovaných a nespravedlivě nařčených nebo jakýmsi samozvaným lingvistům?
A proto vyzývám vás všechny postižené tímto fatálním omylem, či snad drzým fórkem na náš účet – rozcupujte své slovníky, odevzdejte je plamenům a zakopejte hluboko pod zem, ať již svým zhoubným vlivem nemohou dále obtěžovat zdravý rozum českého občana!