Oční kontakt

Miluju jízdu vlakem, miluju postávání na nástupním ostrůvku tramvají a miluju náhodná setkání.
Důvod je prostý, já zkrátka ráda flirtuju.
Zajímavé je, že na chuť flirtu jsem přišla až po svatbě. Nejspíš proto, že před sňatkem mě brzdil stres ze ztrapnění a obavy, že se dotyčný nechytí. Teď jsem šťastně vdaná a tedy nic neriskuju, protože já přece nelovím. Jen hodím laso a čekám na odezvu.
Ideální je jízda na eskalátorech v metru. Jedeme proti sobě a pár vteřin před tím, než se mineme se na protijedoucího intenzivně a dlouze zadívám s jemným úsměvem a hlavou mírně nakloněnou. Zabere to skoro vždycky, já si píšu bod a mám hned lepší den.
Příležitostí jsou kvanta, zmíněný vlak a cestování obecně, nákupy v potravinách, čekání na semaforu nebo i v autě na křižovatce mrkám na chlápka ve vedlejším pruhu.
Na hodině orientálního tance nás učili tzv. "hadí pohled". Obnáší to navázání očního kontaktu-cudné sklopení očí dolů-znovunavázání-a znovu sklopení pohledu a to vše v poměrně rychlém sledu. V reálu to vypadá jako úsměv-kuk-mrk-kuk-mrk-úsměv. Jeden si přitom připadá jako pitomec. Ale světe div se, ono to funguje.
Nejsem vybíravá, uculuju se a pomrkávám na mladé, staré, tlusté, tenké. Oni mají radost, že se na ně usmála hezká holka a já mám fajn pocit, protože ještě nepatřím do šrotu.
Má kamarádka Kamča mě často upozorňuje, že při rozhovoru málokdy mrkám a že mi jednoho dne dozajista vyschne rohovka. Možná jo. A možná jen třeštím oči, aby mi něco neuniklo.
Podle sociologů, znamená upřený pohled v délce více než 3 vteřiny buďto sexuální výzvu, nevychovanost nebo provokaci. Nějak nevím, co si mám z toho vybrat.
Tak či tak, až příště, pánové, v metru potkáte usměvavou holku, která vás fixuje pohledem, to budu nejspíš já. Mrkněte a usmějte se na mě zpátky. Okamžitě bude svět o něco hezčí, uvidíte.