KŘIK

KŘIK

Anotace: Pokusil jsem se podívat na křik z vícero stran, ale určitě jsem nevyčerpal všechny jeho varianty. Za to se křiku omlouvám. Není to ale vědecké pojednání, tak mi snad můj trochu subjektivní pohled odpustí...

 

                                                                      KŘIK

 

 

Nesnáším křik. Už od malička. Možná proto, že naši na sebe pořád křičeli. Vždy, když slyším křik, něco se ve mně zježí a nejraději bych se zavřel někam, kde je absolutní zvukotěsno.

 

Není však křik jako křik. Nepochybně i já jsem kdysi ohlašoval svůj příchod na svět křikem. To jsem asi ještě nevěděl, že ti, kteří mě sem poslali, aniž by se mě zeptali, zda to vůbec chci, na sebe budou později také každou chvíli křičet. Takže jsem se za svůj první křik možná ještě ani nestyděl.

 

Teď, když už jsem dávno dospělý, mi ten miminkovský křik sice taky není nijak příjemný, ale tenkrát v té porodnici ho všichni okolo mne asi vnímali spíš pozitivně, mojí mámě dokonce možná zněl lahodně, přestože jako učitelka hudby zřejmě věděla, že k harmonickému zvuku má dost daleko. Nikdy jsem se jí na to nezeptal a ani to už neudělám – jsem introvert po ní a o některých věcech se mezi námi odjakživa víc mlčelo, než mluvilo, natož křičelo. Když tedy vynechám ty občasné názorové výměny rodičů, dají-li se tak nazvat převážně ukřičené otcovy monology.

 

Postupně jeho křik směřoval stále častěji i na mne a stejně jako vůči mámě to tím řevem sice začínalo, ale zpravidla nekončilo. A jelikož měl od těžké dřiny velkou sílu v rukou, a po propité půlce výplaty i sníženou citlivost, poznal jsem kolikrát sílu jeho argumentů hodně důrazně. Kupodivu čím víc křičel s ručním doprovodem, tím méně jsem postupně křičel já a časem jsem pochopil, že na křik je nejlepší odpovědí mlčení. Po týdnu mého mlčení to zpravidla pochopil i táta a tak jsem zjistil, že existuje i jiná, možná účinnější moc, než je síla křiku a pádnost rukou.

 

Ale to už jsem se dostal trochu jinam. Od kojeneckého křiku - u kterého neumím rozlišit, jestli je víc triumfální nebo vyděšený z některých šíleností, které nového človíčka mezi lidmi již tušeně čekají - až ke křiku, který zdánlivě dodává váhu jinak slabým argumentům.   Až mnohem později mi došlo, že z mého táty celý život křičela frustrace a pocit křivdy – nebyl hloupý, ale na školu kdysi jeho rodiče neměli, musel do učení a nikdy se tak vlastně nesmířil s tím, že to daleko nedotáhl.

 

Křik ale může být i zoufalý – topícímu se by těžko někdo uvěřil, kdyby jen šeptal. Takový křik je jistě na místě a měl by být vyslyšen. Někdo ale raději křičí, než naslouchá, takže u zoufalého křiku druhých účelově předstírá hluchotu. Přitom by ji měl předstírat raději u křiku agresivního, na který ale většinou naopak zase slyší dobře a takový řvavý duet dvou agresivních, to je pak opravdu zážitek, před kterým bych nejraději vždycky utekl co nejdál, bohužel ale často není kam. Téměř pravidelně se rozléhá naší ulicí navečer a to si vždycky říkám, protože tu máme báječnou akustiku, proč se ti dva raději nerozejdou a mají potřebu jeden o druhém vyřvat všem sousedům v širokém okolí, jaké dvě neuvěřitelné zrůdy – soudě podle toho, co na sebe navzájem křičí - spolu již léta setrvávají v nepochopitelném svazku. A nejsou zdaleka sami – ještě donedávna si většinou v noci sdělovali křikem o sobě něco podobného dva staří manželé přímo nad námi. Přes den vypadali poměrně spokojeně, nechápal jsem proto, k jakému převtělení u nich za tmy docházelo. Už se to nedozvím - starý pán nedávno zemřel a paní kupodivu od té doby jakoby nějak pookřála. Nevím, jestli by z toho měl nebožtík radost, kdyby teď viděl, že mohl mít ve stejném manželství hezčí ženu, kdyby po sobě tolik neřvali.

 

Dost častý je taky hloupý křik. U něj se není třeba dlouho zastavovat, všichni určitě znáte spoustu hlupáků, co začnou křičet, jakmile jim dojdou argumenty. Někdo tak křičí skoro pořád. Jemu velmi blízkou a příbuznou sortou je pak křik potrefených hus. Čím víc přitom křičí a natahují krky, tím víc všichni vidí, že jsou opravdu potrefené. Kdyby byly chytřejší, tolik by nekejhaly, ale to už by pak zase zkrátka nebyly husy. Protože však dovedou i bolestivě štípat, tak raději rychle pryč od nich.

 

Je tu totiž i sympatičtější křik vítězný. Když ho vydává vítěz přímo na sportovním kolbišti, připadá mi svým způsobem i zvukomalebný, pokud je tedy samozřejmě dotyčný hrdina takzvaně „náš“. Pokud je „náš“ borec ale naopak poraženým, tak mi ten vítězný křik už moc libě nezní. To je tedy zajímavé – přijemnost křiku zde není dána zvukem samotným, ale osobou toho, kdo jej vyluzuje, navíc pro jedny je příjemný a pro druhé přesně naopak. To je zřejmě hodně zvláštní druh křiku. Jenže ještě větší vítězný křik vydává tlupa těch, kteří se na tom vítězství sami nijak nepodíleli, jen si ho jaksi přivlastnili. A ač hodně nerad křičím, sám jsem se už párkrát přistihl, že někdy zařvu společně s ostatními. Většinou mě to ale přechází mnohem dřív, než zbytek příznivců. Když ještě tři dny po vítězství našich na světovém šampionátu chodí zbytky nějaké tlupy ožralé po náměstích a stále ještě nepříčetně řvou, už jde z toho na mě spíš strach a husí kůže a radost z vítězství mi to spíš kazí. Asi jsem divný, už po chvíli od vítězné události se totiž raduju raději mlčky.

 

Křik ovšem může být také bolestný. To je vůbec ten nejhorší, protože ten mě bolí taky, i když nositelem té původní bolesti je někdo jiný. Mám-li pak možnost, nezacpávám dotyčnému ústa, neutíkám od něj pryč, ale snažím se tišit jeho bolest. Někdy utrpení přejde i tím vykřičením a to se pak snažím tomu křiku naslouchat tak dlouho, co to jen jde. Úplně nejstrašnější je ale němý křik. Ten je nejméně snesitelný, přestože bubínky netrhá. I němému křiku se dá kupodivu naslouchat. Jen to není tak snadné a často je osvobozující, když se podaří, aby němá ústa propukla aspoň v pláč. To je snad jediný případ, kdy hlasitému křiku dávám přednost před tichem.

 

Je ale i bolestný křik, který se tváří jako křik agresivní. Proto je dobré agresivního křiklouna rovnou nefackovat, ale zkusit nejdřív zjistit, zda nemá nějaké velké trápení a jeho útočný křik není třeba jen převlečeným křikem zoufalým, tedy vlastně voláním o pomoc. Někdo o tu pomoc volá už tak moc dlouho, že mezitím sám dávno zapomněl, proč vlastně začal křičet, a z oběti se stává stále víc agresorem. Facka je pak někdy na místě, ne snad jako druh nějaké pomsty, ale spíš jako podnět k zamyšlení. Občas se pak agresivnímu křiklounovi může rozsvítit v hlavě a zjistí, že není nutné, aby dělal druhým to, co kdysi někdo dělal jemu. Že to jde možná i jinak a lépe.

 

A pak je taky křik obranný neboli varovný. Když někdo druhému ubližuje, je někdy na něj lepší preventivně zařvat, než ho začít rovnou mlátit. Dokonce i tehdy, když někdo ubližuje sám sobě, může ho křik odradit. Takže i já někdy křičím, přestože mi je jinak nejlépe tam, kde je ticho a klid. S přibývajícím věkem jsem se už naučil nekřičet kvůli sobě, případně takové nutkání ke křiku v sobě potlačit, protože se jím konflikt zpravidla víc eskaluje, než řeší. Ale jsou i výjimky. Už jsem se dokonce párkrát přistihl, že se mi vůbec křičet nechtělo a přesto jsem pořádně ZAŘVAL.

 

Zkrátka není křik jako křik. Nemám ho rád, ale vyhnout se mu úplně nedá. Jsou situace, kdy před ním musím dokonce i smeknout. Tak snad mi to odpustí, že nepatřím do jeho fanklubu. Křik je sice můj odvěký soupeř, když ale hraje fér, umím mu někdy i zatleskat.

 

 

Praha, 10.8.2013

 

http://img.aktualne.centrum.cz/494/44/4944421-krik.jpg

 

 

Autor Amonasr, 12.08.2013
Přečteno 1125x
Tipy 19
Poslední tipující: střelkyně1, Kapka, Jozef Bojanovský, mikrojimbo, Inna M., Proxima, Joe Vai, Radhuza, Aťan, lipo, ...
ikonkaKomentáře (19)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Chtěla bych zakřičet z plných plic ,,To je bomba povídkááá" ale nezakřičím,jen to tiše řeknu,ať mi jedna nepřiletí:-)
mimochodem mi už nevadí jenom křik,ale i mluvení,když někdo v kuse kdáká kolem mne pořád dokola,ale to už je u mě asi na Chocholouška:-))
Super,krasný čtení...děkuji

06.12.2013 17:45:27 | střelkyně1

Díky za prima reakci, je fajn, když někdo objeví starší text, který si pak musím i sám osvěžit :-) A až půjdeš k Chocholouškovi, tak mě vem prosím s sebou – mám to taky tak ;-))

Mimochodem jsem rád, že jsem už na ten fejeton skoro zapomněl, protože on měl tenkrát i svůj důvod, kvůli kterému to muselo ven. Ono se totiž tenkrát na Literu dost křičelo a na to je lépe zapomenout. Tak jen abych to nezaKŘIKL… :-D

06.12.2013 20:55:40 | Amonasr

Výborný fejetonek.
A k tématu: Je jisté, že při křiku hysterickém (nevím, jestli byl zmíněn) je ta facka většinou účinná a potřebná.
Pokud jde o křik rádoby výchovný, učitelé se zřejmě bez něho dnes neobejdou.
Ráda bych věděla, kam bys zařadil křik cikánský. Určitě jej taky dobře. znáš. U nás, když nastoupí do autobusu více cikánů, křičí na sebe na celý autobus a nebohý Čecháček aby si vzal do uší hlucháčky:)

13.08.2013 11:22:49 | Inna M.

Děkuji, i za pěkné doplnění zejména toho hysterického křiku. K té otázce bych jen řekl tolik, že mi vadí v tramvaji všichni, kdo dělají hluk a obtěžují tak či onak spolucestující, včetně opilých či zkouřených výrostků, ožralých sportovních fanoušků, hlučných pivních turistů ze zahraničí, ukřičených jiných turistů z některých zemí (vždy mě napadne, jestli taky tak křičíme v tramvajích v cizině), páchnoucích bezdomovců (kterých mi je ale kvůli jejich osudu zároveň líto) apod. Tyto projevy bych nazval jako nekulturní, včetně hluku, takže by mohl být asi ještě nekulturní hluk. Nějaké jinak zabarvené přídomky bych tomu asi já osobně nedával... ;-)

13.08.2013 13:26:18 | Amonasr

Ti lepší (většinou introvertní) se nechávají ukřičet těmi horšími (většinou extrovertními). Celý život si myslím, že by si to neměli nechat líbit, tak nějak humánně by jim měli dát přes hubu. :)

13.08.2013 08:24:07 | Aťan

:-)) Nejdřív jsem si myslel, že budu trochu oponovat, ale pak jsem si uvědomil, že nemám čemu ;-) Dát agresivním křiklounům "humánně přes hubu", to je hezké slovní spojení, proti tomu by nemusela nic namítat ani ta mlčící většina ;-))

13.08.2013 09:11:17 | Amonasr

..pokaždé když slyším slovo "křik",vybavím si Munchův neuvěřitelně sugestivní obraz...skvěle by se sem hodil..:-)

13.08.2013 00:53:58 | lipo

tak tak.. :)
http://img.aktualne.centrum.cz/494/44/4944421-krik.jpg

13.08.2013 08:04:32 | Aťan

Lipo, máš naprostou pravdu, kdyby mi tu šly zavěšovat k textu obrázky (což bohužel nejdou), tak by tu skutečně ten Munchův Křik visel, lepší a výstižnější ilustraci bych skutečně nevymyslel :-)) Takže děkuju Aťanovi za přidání odkazu. Dovolím si ho tedy pro názornost zavěsit i pod text. :-)

13.08.2013 09:05:05 | Amonasr

Až přijedu od móóóře (kam si PC neberu), řeknu ti jak s obrázky.

Předběžně: při vkládání textu máš možnost výběru jednoduché nebo vylepšené formátovací lišty. V té druhé klikni na obrázek monitoru, a pak se řiď tím co píšou, doklikáš se k vložení obrázku. :)

13.08.2013 14:35:51 | Aťan

Aťane díky, všechno už jsem dříve zkoušel, s pomocí Robina i následně admina - ale nikdy se stejně nedoklikám... Užij si moře a budu rád, když mi to po návratu zkušíš vysvětlit víc polopaticky, kde dělám chybu. ;-)

13.08.2013 14:56:42 | Amonasr

do vzkazu :)

17.08.2013 18:01:19 | Aťan

nesnáším dlouhé věci, ale u kvalitního autora mi to někdy nedá.
rozhodně jsem nečetl nadarmo :-)
RM.

12.08.2013 23:04:55 | Robin Marnolli

Tahle poklona má pro mě váhu nejen pro to, kdo ji psal, ale také proto, že s tou délkou textu Ti moc dobře rozumím. Takže si skutečně cením, že ses nejdříve odhodlal a pak i nelitoval. ;-) Děkuji. :-)

12.08.2013 23:16:18 | Amonasr

prosím :-)

12.08.2013 23:20:30 | Robin Marnolli

:-)

12.08.2013 23:23:33 | Amonasr

..křičíme když nejsme se sebou v míru..
..a onen křik může se nám stát rozptýlením či zábavou..;-)

12.08.2013 21:56:16 | isisleo

... před Tebou marno něco okecávat... ano, především kvůli tomu jsem to celé psal... ;-))

12.08.2013 22:40:59 | Amonasr

:-))

13.08.2013 07:38:59 | isisleo

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí