Zažij tu pravou textázi

Anotace: Obklopeni technologiemi, pohlceni technologiemi.

Nevím, jestli mám být vděčná, že jsem se narodila do doby vysoké IT techniky, nebo ne. Mobily jsou spolu s počítači tak běžné, že je to až na pováženou. Ale žít bez nich? Pro některé apokalypsa!

„Lol, dnes mega pitka, prides?“ Užasle čtu došlou esemesku a musím se smát. Právě popíjím vanilkové latté a mám dlouhou chvíli, tak se rozhodnu odepsat.

„Ano, dorazim. Kdy a kde.“ Odpověď je rychlejší než obsluha místní kavárny. Během tří minutek přesně vím, kam se kdo večer chystá. Není to super? S dotyčným si vyměním ještě bezmála třicet zpráv, které obsahem připomínají prachsprostou vesnickou drbárnu, a trochu smutním. Všechno je tak rychlé, automatické. Chybí mi psaní dopisů, srdíček, pusinek. Jistě, i na mobilu můžu obstojně vyjádřit sympatie, ale není to ono.

Problém nastává ve chvíli, kdy mi přichází účet za telefon. Dívám se na částku a tlak mám tak nízký, že už bych měla být klinicky po smrti. Ano, textování je cool, ale kdo to má pořád platit?

Internet, to je jiné kafe. Ani mně se nevyhnula facebooková mánie, a tak trávím podstatnou část dne sledováním kamarádů a jejich neutuchajících problémů. Žádné téma není tabu, každý prahne po svobodě slova. Čeština se pomalu vytrácí, a i když se snažím psát tak, abych se za sebe nemusela stydět, dostává se mi jen narážek typu – „Rofl, proč píšeš spisovně? Tady nejseš ve škole!“ V tu chvíli se cítím jako nerd první kategorie.

Hold, vše má své mouchy. Ale buďme upřímní – technologie nás má v hrsti.