Kdy se můžu usmát?

Anotace: Shrnutí běžných denních nákupů po pracovní době

Kdy se vlastně můžu usmát?

„Kdy se vlastně můžeš usmát? No to je snad nějakej hloupej vtip nemyslíš?“ Povídá máma.

Fakt není mami, dnes jsem se smála na prodavačku v Bille, těsně před zavíračkou a ona koukala jako kdyby mi rostlo třetí prso. Víš, chtěla jsem ji potěšit, živě jsem si představila kolik nepříjemných zákazníků a stresů musela za šichtu mít a chtěla jsem být třeba tou jedinou milou zákaznicí za celý den. Požádala jsem, hezky, mile o platbu kartou, a víš co mi řekla?

"Jesli nejní bezkontaktní, tak jedině hotově mladá paní" a sledovala moje hodinky.

„To bych ji majzla tou kartou přes prsty“, povídá máma.

Ale mami, vždyť mě znáš, usmála jsem se ještě jednou, srdečněji a povídám jí: "Víte mladá paní za 5minut zavíráte krám, ale já tady ještě můžu půl hodiny vracet zboží do regálů a odejít bez nákupu, moje rodina pak bude úplně stejně nespokojená, jako ta vaše“.

"Já věděla, že mám dceru, která umí vyjednávat", povídá máma, "přece jenom jsem tě něčemu v životě naučila."

Víš mami, ona si potom založila ruce v klín, srovnala si ramena, usmála se na mě a pravila: „Jak je libo mladá paní, já rodinu nemám a tu hodinu přesčas mi šéf proplatí..."