Jak se chováme na internetu?

Jak se chováme na internetu?

Anotace: taková rychlovka, chtěl jsem napsat úvahu, ale nevyšlo to, tak to dávám sem.

Jak se chováme na internetu?

Tohle by asi vydalo na román. Asi jsem chtěl i něco podobného napsat, ale nevěděl jsem jak na to. No i třeba streamový seriál Semestr, je v podstatě z velké části přes internet.
-Bože, to je blbý...

Ale nějak se začít musí (homo habilis asi taky neuměl stavět katedrály). Taky čtete na seznamu ty rady, nebo články pro ženy? Já občas jo. A říkám si: Bože, to je ale blbost. Jenže proč to teda čtu? A zároveň mám vůči autorce soucit (zvyšuje se s přibývající sebekritičností), protože splodit cokoliv, neřkuli splodit něco každý týden, aby vám to vůbec otiskly to je... No, ale pak je to blbost. Přijde mi, že ženský podceňuje  (a nebo ne?). Chlapi, ty asi nic číst nepotřebujou (teda až na mě). Vědí svoje a proto koukaj na fotbal. Do toho se obvykle taky někdo žvaní ale zvuk se dá vypnout.
...televize, pravda není internet. Ale vpodstatě youtube je vlastně taková chytřejší televize s menším množstvím reklam a kratšími pořady. A větší schopností vytvářet bubliny (sociální, taky jsem se o tom dočet na internetu, tuším v babišovinách).

Co jsem to chtěl?
(věčné překlikávání prý může vést k zblbnutí... zhoršení pozornosti a paměti, alespoň něco takového tvrdí Spizer nebo Spitzer, vygůglujte si to, a je to zlé zejména pro děti.) Přišel jsem na něj, když jsem googlil něco o demenci, možná vlastní. Fenomén se jmenuje digitální demence. Absurdit značně přibývá. O vlastním zblbnutí z internetu se dovíte na internetu a píšete o tom na internet. Pak vás to přestane bavit a jdete se na něco koukat na internetu.

Komentáře
Měl by vůbec život bez komentářů smysl? Podle mě život smysl nemá tak jako tak, ale jak vidíte komentáře mu zkrátka smysl dávají. Možnost reagovat na úplně cizího člověka jemu nepochopitelným výrokem je mi zcela vlastní. Tato schopnost je posílena zejména, když mám něco nutně dělat. Což je vlastně pořád. No... já vlastně zas tolik nekomentuju... Ale když už: stojí to za to.
Vpodstatě to je jako se sexem.

Nechtěl jsem, nehodí se to, nejsem z těch, co to komentují, ale

Pornografie

Život by neměl smysl bez komentování, ale měl by internet smysl bez pornografie? Měl, asi poloviční. Je možné, že pornografie se víc změnila s internetem, než internet s pornografií. Myslím, že statisticky ale vítězí. Říká se, že první webové stránky byly vymyšleny v Cernu (to je tam co je ten urychlovač). Možná to bylo, aby se nemuselo chodit s lejstry z patra do patra, ale co když si vědci chtěli poslat (znakově samozřejmě) nějaká ta nová, robustí, velká... DATA.
Myslím, že pornografie tak trochu mění náhled na život, to co pro vás v mládí bylo nepředstavitelné je na dvě kliknutí u vás doma. Dostupnost je hrozná věc.
Na priglu to vidí tak, že ženy si pak musí čistit čakry a muži čistí především čakru nejspodnější. Národ vymírá a Arabové klepou na dveře. A Čecho Japonec má 10 procent a ministr spravedlnosti musí používat slovo fašismus.

To už je příliš velký surrealismus
Mimochodem, nepřijde vám internetový svět surreálný? Mraky fantazie a výmyslů. W. S. Burroughs s Brionem Gysinem by si ty nůžky na papír museli narvat do prdele, kdyby viděli, jakých střihů můžete docílit na internetu. Lidské vnímání bylo zvyklé být teď a tady (nebo možná včera a zítra, a prý domorodci vnímají čas jaksi naráz, ale patrně jsem to slyšel na internetu, tak kdoví jestli to je pravda)... A jít za mamutem, nebo sbírat kořínky. Maximální paralelismus byl: starat se o dítě, sbírat kořínky a hlídat oheň. A teď?
Každé kliknutí má v sobě deset dalších kliknutí, které vás zavede na deset dalších míst. Pokud se neumíte soustředit, zákonitě jste jinde, než jste chtěli a měli. Když odejdeme od pudů a nejnižších pudů a přeskočíme všechny memy.
 ...je to složité. Technika se tolik změnila, tolik zesložitila, že je nemožné ji na hlubší úrovni rozumět (stejně jako jakémukoliv pohlaví). S úlevou dodávám, ani to není třeba (ach ty vsuvky). Jenže ale...
Kdo drží informace, drží moc.

Jsou ty routery z Číny z Číny napadnutelné?
Jak moc práci dá proniknout do státních úřadů?
Jak moc do podniků za účelem jejich převzetí?

Kolik toho o vás ví stát, aniž byste to věděli vy? Jediné co vím, že čas od času odklikávám, jo, přijímám cookies a nechci další zprávy od této stránky a hlavně mi neposílejte emaily. Žádné emaily. Zvlášť když něco chcete. Nekonečná debata na literu prosím, ale hlavně žádné emaily!

Trolling
Sranda musí bejt, o tom žádná. A na literu je čas od času srandy kopec. Jenže když máte pocit, že co druhý anonymní koment na diskuzi vlastně není od bláznivého krajana, ale zaplaceného nekrajana. No kde to jsme? Dřív nalítli letadla a zahájili masivní letákovou kampaň. Dnes dostanete masivní počet spamů. I tu převeďte nějaké ty špinavé miliony z Afriky. A tam si popište s úžasnou mladou cizokrajankou, která bohužel nemá dost peněz aby za Vámi přijela a ani na ty víza chudák holka pětadvacetiletá nemá.

Témat je patrně ještě více...
chci říct, než překliknete jinam: doufám, že to, co zmiňuju se laskavého a ohleduplného čtenáře vůbec netýká, vlastně neví, o čem mluvím. Na internetu se chová slušně, čte jen to, co povznáší jeho ducha či ducha jeho blízkých (třeba slack nebo zpovědku!), učí se jazyky, učí se hrát podle tutoriálu na kytaru nebo si dělá nějaké internetové kurzy na rekvalifikaci. Třeba na programátora v .NET. Práce není nikdy dost, pro digitální proletariát.
  

Autor ewon, 07.03.2018
Přečteno 691x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí