Jak málo stačí(k přežití)

Jak málo stačí(k přežití)

 

Jak málo stačí (k přežití)

V současné rozjitřené době jsou lidé celí neklidní a bojí se. Tak mě občas napadne, že jsme vybavení k přežití a není potřeba se bát.
Vzpomínám na minulý rok, kdy jsme celí natěšení vyráželi na čundr s batohem na Šumavu. Ta nám rok předtím po postupném přechodu všech nouzových nocovišť učarovala (celá trasa je asi 160km, a abychom se úplně neoddělali, zvládli jsme to asi na 3 výjezdy). Chodíme po turistických chodníčcích, kam nesmí ani kola a turistů je tady pomálu. Můžeme se v klidu kochat a nasávat atmosféru minulých dob, která nás tak nějak zklidní. Jelikož se pohybujeme v místech, kde většinou není možné nic nakoupit, musíme s sebou mít zásobu jídla na 3-4 dny a vodu v nejhorším bereme z potůčku. Jsme svobodní jako ptáci, můžeme se rozhodovat ze dne na den a vyrazíme, jak se nám chce. Když jsme už hodně utahaní, jedem domů a za pár týdnů zase vyrazíme.
Jak postupuje jaro, dny a hlavně noci jsou teplejší, tím nás víc „svrbí“ nohy a už už bychom chtěli vyrazit. Sledujeme počasí, aby bylo alespoň trochu bez deště, potraviny máme koupené co by dup a je to. Můžeme balit. Všechno musí být co nejlehčí. Stan, spacáky, nafukovací karimatky, vařič, bombičky, ešus, pár papírových kelímků (ty se osvědčily, protože jsou lehké a můžeme je vyhodit když už chytnou patinu a vůni po čaji, polévce, tuňáku, kávě a vínu). Troje spoďáry, náhradní ponožky, tričko, pláštěnku, kraťasy, termoprádlo, jeden lehký ručníček, cestovní pastu a hlavně gelové náplasti. Po první zkušenosti, kdy jsme byli ještě nezkušení, už hodně zvažujeme co zabalit.
Poprvé jsme šli s batohem asi 15kg a to tedy bylo pro statečné. Ramena jsem zpočátku měla pěkně bolavá. Tehdy jsme se zapřisáhli, že víc jak 9kg nesmí být. Takže před odjezdem povinně na váhu a ještě vyselektovat, co je a není potřeba.
V přírodě pak člověk zjistí, že vlastně všechno máme, stačí nám křehký chleba, ovesná kaše, tuňák, rýže, těstoviny a nějaká sušená šunka. Ranní kávička nebo čaj, kostička čokolády, rozinky a jsme šťastní jako blechy.
Tak nač se nyní bát, že nepřežijeme, budeme mít hlad a kdoví co ještě.
Vždycky si člověk poradí a nakonec zjistí, že je šťastný a všechno špatné je pro něco dobré.

Autor vlnka, 13.03.2020
Přečteno 297x
Tipy 11
Poslední tipující: Amonasr, Helen Zaurak, Marten, jenommarie, jitoush, Frr
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zažila jsem obdobné putování, jen se stanem, spacákem a nejnutnějšími věcmi, prošla jsem kus jižních Čech, Moravy, ale nejúžasnější bylo České středohoří, tam patří moje srdce :-)

14.03.2020 18:30:20 | Helen Zaurak

Děkuji moc a jsem ráda, že máš také ráda toulky v přírodě. My bychom taky jezdili i jinam, ale trochu nám brání zákazy stanování "na divoko".Přeji pěkný večer:-)

14.03.2020 20:27:50 | vlnka

Méně než si myslíme nám stačí...;-) kdeže dávný čundry jsou...

14.03.2020 10:18:17 | Marten

Děkuji a je to tak, máš pravdu. Čundry sice nejsou to co to bývalo, ale alespoň takhle je to taky dobrý:-)

14.03.2020 18:11:19 | vlnka

Křesadlo/ocílka a jednoduchý uhlíkový filtr pro případ extra nouze. Na Šumavě je ve všech polohách pasoucí se skot, tedy nepít nic, co neteče přímo ze skály.
Cestou je skoro vše jedlé, jen to vědět... Doporučuji čaj z tužebníku jilmového /nať/, roste na slunných březích vod. Jahody /pro ne-Jihočechy borůvky/ jak palce. Maliny u Velhartic hotový koule! Na Borových Ladách je soví voliéra v bývalém lomu (za budovami CHKO) atd.

13.03.2020 19:09:33 | Lesan

Děkuji za navštívení a taky za dobré tipy, určitě je vyzkoušíme:-)

14.03.2020 18:12:54 | vlnka

Ano skromně se dá žít, lidi si zvykly na moc velké hromadění všeho na "co kdyby". ;-)

13.03.2020 19:00:20 | jenommarie

Díky moc a přeji pěkný podvečer :-)

14.03.2020 18:13:24 | vlnka

Tobě také vlnko krásný večer i víkend ;-)

14.03.2020 18:14:48 | jenommarie

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí