Koronavir

Jedno slovo a apokalypsa v celém světě, včetně naší republiky.
Stav nouze, vláda zasedá skoro každý den, spousta nařízení a zákazů, že se v tom člověk ztrácí.
Děti s velkou radostí ze škol doma než pochopily ( včetně mého 16 letého syna), že to nejsou prázdniny, ale výuka on-line.
Zavřené bary, restaurace, hospůdky, takže k běžnému nákupu přibyla basa piv proložená něčím tvrdčím.
Mimo provoz bazény, sportoviště, fitness centra, kdy se nás ujali výsadkáři z Chrudimi, alespoň prostřednictvím YouTube.
A jelikož mé 45 narozeniny pomalu klepou na dveře jsem jejich výcvik pojala opravdu naplno, aby svaly i po opatření zůstaly v normě.( jen doufám, že zákaz nebude trvat dlouho a já neprojdu takovým výcvikem, že na podzim na dnech NATO budu absolvovat i seskok z Casy).
Nakažených koronavirem přibývá jako příspěvků od lidí na sociálních sítích v karanténě, kdy se už projevuje, že psychika dostává první trhliny.
Vzkaz od psychiatrů, že je normální když v karanténě začnete mluvit se zvířaty, rostlinami a vybavením domácnosti.
Kontaktovat odborníka až vám prý začnou odpovídat. ( Mimochodem palma v obýváku na mě už jednou mrkla a brambory v pekáči zhluboka dýchaly tak nevím zda už je ten správný čas na telefonát).
Všichni si šijeme roušky, různých střihů, barev a zapínání.
Někdy to je velkolepá modní přehlídka z které by i nedávno zemřelá Františka měla radost .
Do toho mě na ulici zdraví neznámý lidé, které přes šátky, šály a roušky opravdu nemohu poznat. A utěšuji se, že v tom nejsem sama.(Tímto se omlouvám všem kamarádům a známým).
V obchodě mě nejde otevřít igelitový sáček na pečivo, protože mám i rukavice a kdy jsem pod kusem hadru na obličeji v domnění, že mě nikdo neuslyší použila i jedno dost frekventované sprosté slovo a pán vedle mne stejně bojující s kusem igelitu jen souhlasně přikývl.
Včera jsem jela autobusem z práce.
Nástup zadními dveřmi, řidič za páskou a nás pár odvážlivců.
Když jsme míjeli náš parčík, tak mě rozesmála busta našeho bývalého prezidenta Václava Havla s rouškou přes obličej.
Pochopila jsem, že jsme v tom opravdu všichni.