TĚHOTENSTVÍ OSVČ

Tak bezva! Hromadně v kruhu rodinném i širším jsme si poplakali dojetím, jak plodný sex jsme s mým mužem měli, přečkala jsem období nevolností novou šlank postavou a teď je čas užít si administrativní oslavu těhotenství…

Těhotenská průkazka:
Já fakt tu vejšku měla dodělat, a rozhodně jsem si během studia neměla stěžovat na množství nesrozumitelných historických knih. S velkým očekáváním jsem otevřela průkazku (ono i to slovo průkazka není dostatečně výstižný, spíš bych volila notes, blok, …) a první, co mi vytanulo na mysli byla písnička od Ivana Mládka Zkratky. Tolik zkratek na jednom místě jsem snad ještě neviděla. Ha! Ale dobrý, rozumím slovům JMÉNO a PŘÍJMENÍ. Tak fajn, aspoň se umím podepsat. Zaplať Bůh za gympl.
Zkusila jsem to na fundovanějších místech. S plnou důvěrou a vlídností jsem se zeptala svého gynekologa (posléze i jeho asistentky, dříve řečeno sestřičky), že když máme v občankách stejnou národnost, tak mluvíme řečí stejného kmene. S kamennou tváří linkového dělníka mi vše vysvětlili latinsky s českým dodatkem ,,nebojte!“. Důvěra mě opustila.

Žádost o rodičovský příspěvek:
Pro člověka, jako jsem já, rozuměj cvok do vyplňování dotazníků a formulářů, by to měla být hračka. V dnešní době online – sláva Covidu – by to mělo být nejpohodlnější na světě!
Oukej, takže tu máme žádost, podat elektronicky, rozumím. EH?? Wow, rodičák za mě bude vyřizovat nějaký Jenda Aplikace! Ehm, no…pravda, v každé pohádce je Honza přece hloupej, co se divím…
Tak milý Honzíku, mám pochopení, od malička ty pohádky miluju, jak se na tebe musí pomalu, s rozvahou a něhou (aspoň si procvičím to mateřství, co mě čeká).
Po hodině a půl později docházím k závěru, že Jenda je zralej na zvláštní školu bez možnosti inkluze, nebo do ústavu kvůli nadměrnému požívání odvaru z makovic.
Sáhla jsem po nemoderním zařízení zvaném telefon, obvolala pár úřednic, napsala něco málo emailů a sláva, mám to vyřešené. Jdu tu radost z ultra vysoké rychlosti úřadování spláchnout poctivým žejdlíkem – pěšky, osobně…

Matrika:
Bezprostředně po porodu začalo být na porodním sále poměrně veselo, neb moje čerstvě narozená holčička s sebou přivedla novátorské manýry, o kterých se v našich končinách nikdy neslyšelo. Alespoň tak se všichni přítomní (a že jich nebylo málo) tvářili, když děvčátko nemělo přechýlené příjmení, tudíž byla Karel. Na nožičce Karel, na cedulce na zápěstí Karlová, v porodním spise Karel, elektronický dokument na matriku Karlová, atp. Ještě následující 3 dny jsem byla na oddělení šestinedělí celebrita a pár odvážlivců se našlo, co se mě přišlo zeptat: ,,Je to vaše dítě?“
Takové dotazy po porodu chceš…
Musím zmínit, že jsem rodila v době, kdy všude bylo nebezpečno, protože Covid. Vážení, nejbezpečnější místo na světě je úřad matriční! Covid necovid, po zjištění všech okolností matrikou, vyžádal si tento úřad naší osobní přítomnost, včetně osmidenního novorozence. Příště, jakmile nastane nějaká světová pandemie, najdu nejbližší matriku a schovám se tam!

Po porodu:
Člověk tak nějak čekal, nebo minimálně tušil, že po porodu se babičky slétnou jako supi a budou chtít dítě uňuňat a přivítat na tomhle světě. Taky jsem věděla, že jakmile se zpráva o porodu dostane virtuálního éteru, tak moje baterie v telefonu bude zažívat středověk (režim letadlo je jistota!). Nicméně když se 2 hodiny po porodu na mém mobilu objevily dojemné gratulace z úředních míst technických služeb, že už jsou na hovna nového človíčka připraveni, stačí jen zaregistrovat a zaplatit (samozřejmě neohroženě v pandemii či válce jedině osobně). Ach, nemohla jsem udržet slzy dojetí, jak milé a bleskurychlé popeláře naše země má. Myslím, že tady bychom se měli všichni učit!