NEVYŽÁDANKY

Bývala jsem odborníkem v takzvaných nevyžádaných radách. Moje moderní spolu-podnikatelka se zase projevila jako odbornice na upozorňování takových nevyžádaných rad. Naše rozhovory by zabavily i psychoterapeuta před důchodem, kdy během patnáctiminutového dialogu dvanáctkrát proběhly nevyžádanky a stejněkrát lakonické konstatování: „Díky za další nevyžádanou radu.“
Je pravda, že tahle reakce byla rozhodně výchovná, protože když jsem tyhle upřímné „díky“ slyšela téměř co minutu, tak mi dokonce i došlo, že mám spíš tu pusu zavřít a poslouchat. A světe div se, najednou jsem si začala těch nevyžádanek všímat u druhých. A mnohokrát jsem kamarádčinu odpověď použila. Ještě jednou díky, kámoško ????

No a s touhle náloží zpětnovazebné tsunami jsme se my dvě jednoho krásného rána rozhodly, že náš instagramový profil pro maminky podnikatelky musíme naplnit něčím, co takové zaneprázdněné ženy pálí a rozhodně jim to pomoct vyřešit. Napadla nás skvostná myšlenka! Pojďme maminkám podnikatelkám radit, kecat do života a dávat nevyžádané rady, aniž bychom si nejdřív zjistily, co taková naše cílovka vlastně potřebuje.
Těžko říct, jestli nám v tu chvíli zamrzl mozek mrazivým lednovým ránem, přeci jenom nám oběma v těle koluje prachobyčejná lidská krev a ne žádná nemrznoucí kapalina…anebo to bylo spíš přehřátím systému během dubnového globálního oteplování, kdy se z krve stává spíš fluidum? Možná to taky jenom bylo půlroční pomatení mysli na základě nekontrolované míry kofeinu a vlastních ambicí.
Opravdu těžko říct, neb takové nevyžádanky nám zabraly skutečně hodně hodin práce. Hodiny vymýšlení, promýšlení, ladění, jestli bude lepší slovní hříčka nebo spíš motivační výkřik. Dokonce jsme tomu vymysleli i honosný název kampaň! Ať je to světový… A pak jsme si pochvalovaly, jak jsme objevily díru na trhu.
Jenže ouha. Ta díra na trhu byla spíš černá díra. A to, co do ní padalo, byly naše nervy, čas a hlavně iluze.
Nejprve vyhořel náš feed. Potom nálada. Pak kompletně jedna z nás. A záhy druhá. Zůstala po nás jen hromádka hashtagu #VYHOŘELÁNEVYŽÁDANĚ.

A tak mě, jako správného radílka nevyžádanek napadlo, že celou kampaň aplikuju sama na sebe a třeba to fakt celé pomůže. Prostě si každý den řeknu nějakou tu vlastní radu z Instagramu. Bohužel už u druhé rady jsem se začala sama se sebou hádat ve vlastní hlavě, co si to jako dovoluju sama sobě radit, když si chci prostě jen postěžovat, vybrečet, zanadávat, zakřičet a možná při tom všem někoho jen tak lehce počochnit lopatou po hlavě. Následující den už jsem si ani nemusela dávat rady a rovnou se to ve mně pralo. Od čtvrtého dne jsem byla přesvědčená, že se musím jít léčit se schizofrenií, neb nás je tu v mozku víc…

Naštěstí jsme se v online prostoru střetly s mojí spolu-podnikatelkou kámoškou, od plic jsem si zanadávala, odevzdaně zkonstatovala, že jsem v pr…kenný ohradě a shodly jsme se obě dvě na tom, že jsme nevyhořely my, ale prostě jenom naše snůška blbých nápadů.

A tehdy to přišlo. Pojďme se místo rad jednoduše ptát. Ne sebe, ale těch, kterým jsme původně chtěly pomáhat. Ukazuje se, že většina z těch žen naší cílovky nechce instantní moudra v karuselu, ale třeba si jen na pět minut vydechnout, dát si kafe v teplákách a vědět, že v tom nejsou samy.

A tak se pomalu rodí Divo-činna verze 2.0
Méně rad. Více prostoru. Méně kampaní. Více reálnosti.

A když to zase nevyjde? No tak přijdeme aspoň s nějakým dalším fejetonem…anebo si koupím pořádnou lopatu.