Mapato na přeskáčku

MAPATO NA PŘESKÁČKU  (I)

Z Pohořelce Nerudovkou
na Malostranské náměstí,
kolem kina U hradeb
a už jsem byl pod Malostranskou
mosteckou věží a hned nato
na Karlově Mostě. Tam na jeho druhém konci už čekala mostecká věž Staroměstská. Pak už jen přes uzké kolejiště do úzké uličky, kde na mě už číhala pivnice U Malvaze.
Většinou mě čapla a zatáhla dovnitř aspoň na jedno černý pivo. Nebo na dvě, nebo na tři, nebo na čtyři. Někdy jsem si tam dal ale opravdu jen jedno pivo. To když tam nikdo zajímavej zrovna nebyl, nebo když se mnou cloumalo něco jinýho než žízeň.
Většinou jsem neměl namíříno k žádnýmu určitýmu místu, leda když jsem měl třeba lístek do kina. Toulal jsem se jen tak Starou Prahou a koukal po mladejch holkách a snažil se odhadnout, nechá-li se přemluvit třeba na jahodový pohár se šlehačkou, nebo opovržlivě ohrne nos a řekne, že s máničkama nechodí.
No mánička jsem tedy byl, zatím jsem ale vlasy ještě neměl až na ramena, to až o něco později.
I pořádný kotlety jsem myslím začal nosit až tak asi za rok.
Zato jsem se ale pořádně voháknul. Ještě s jedním kamarádem, s kterým jsem nejčastěji chodil dobývat dívčí srdce, jsme si nechali na Václaváku šít kultovní vohozy v jednom, nejspíš lepším krejčovství. No bylo to na Václaváku, ne? Takže asi bylo lepší.
Kolik to tehdy stálo, to už vopravdu nevím. Jen si vzpomínám, jak jsme úpěli, když nám mladá asistentka přišla brát míry z rozkroku. Já jsem si vybral běžový kalhoty z jemnýho manchestru, zadek a stehna vypasovaný a dole do zvonu. Pak přišla na řadu brokátová košile s esíčkama se špičatými dlouhými límci a našitými nárameníky. Házela sice mnoha barvami, ta základní byla ale modrá. Když jsem pak obchod v těch novejch hadrech opustil a vyšel na ulici, byl jsem šťastnej.
Myslím, že takhle šťastnej jsem pak z něčeho koupenýho už nebyl nikdy.
Za několik dní na to jsem svůj novej vohoz ještě doplnil nějakým vojenským kabátem z doby Války Severu proti Jihu. Nejspíš to byl jižanskej model. Když jsem se takhle voháknutej coural Malou stranou či Starým městem, votáčely se i pouliční lampy.
A to mě dělalo setsakra dobře!
Ještě lepší byl Paul Newman, ten ty lampy rovnou uřezával.
"Frajer Luke" se jmenoval ten film a tak jsme byli i my nějakou dobu frajeři...