Město na kolech – opravdu tolik milujete bicykly?

Anotace: Fejetonek s nádechem kritiky. Takové malé nic:D

Hradec Králové, město cyklistů a milovníků svých bicyklů. Taky mám ráda jízdu na kole, proto se všemi cyklisty soucítím v radosti z jízdy. A taky soucítím tehdy, když své kolo zamknete a hodinu potom ho již nenajdete.
Ještě chápu fakt, že kdosi nemajetný žije ve Městě na kolech a své vlastní nemá, a proto se vydává na lov. My to sice následně opláčeme a snažíme se na zloděje vyzrát. Například tím, že po ulicích už jen zásadně ve staré oprýskané skládačce. Když Vám pak ukradnou i tu, můžete se nazvat člověkem, co má srdce na pravém místě a přispívá k boji proti autům právě tím, že daruje svého vlastního velocipéda cizímu člověku.
Vždy když jsem slyšela o podobné krádeži, chápala jsem, že někdo si chtěl přilepšit. Ale po minulé středě už nevím, kdo je hloupější.
Uznávám, že moje vlastní blbost po letech nabrala dost velké míry, když jsem cestou domů zjistila, že kolo stojí stále před budovou školy. Nejsem moc citově vázaný člověk k předmětům, takže jsem Juráška s klidným svědomím nechala napospas černé noci. Nicméně tam nebylo jediné a navíc, kdo by kradl fialovou horskou kraksnu, co má zadní světlo přilepené izolepou a brzdu upevněnou kusem silonové gumičky a ke všemu je neskutečně špinavé.
Druhý den jsem ze školy šla s jedinou myšlenkou na něho. Přece ho tam podruhé nenechám, zase tak blbá nejsem. Nemilý to pohled, ale byl. S velkým podivem bych pochopila, kdyby mi ho někdo ukradl, ale vysvětlete mi, komu pomohlo to, že přední kopýtko Juráškovo bylo pomalu do slavné osmičky a ke všemu zadní nožka zablokovaná svými vlastními brzdami tak, že nebyla schopna jediného pohybu! Kdo měl jako za potřebí zdeformovat moje milované kolo! Si ho měl radši rovnou odvézt! Nebo mi aspoň odemknout zámek, abych měla aspoň o jednu činnost míň.
Obětavě jsem hodila miláčka na rameno a vyšla vstříc půlce města. Po pár metrech jsem již pociťovala značnou únavu, ale hrdě jsem došla s horákem až domů. A já i mé pravé rameno Vám popravdě odpovíme, že nic příjemného a lehkého to nebylo.
Ale vysvětlí mi někdo Proč? Co má jako někdo z toho, že druhému, koho ani nezná, zničí právě kolo. A to kolo, které stálo opodál desítce dalších! Teď už je Jirášek z nemocnice doma a zase brázdíme po ulicích, ale jestli mu ještě jednou někdo ublíží, tak si mě nepřejte!