Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Tvá radost je mým potěšením, Jitřenko :0) Také mám rád čajové dýchánky s Tebou, snadi proto, že zahřejí srdce a to nejen na podzim :0)
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Možná, že moudrost i hvězda se uchýlila tam, kam patři, do Tvého srdce, má milá Jitřenko :0)tam je vždy nalezneš,stejně jako já mezi Tvými řádky, vím o tom své, včetl jsem se do nej :0)
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
trylkem...
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
obzvláště když se dotknou...
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
přesně tak...a někdo v patě...třeba jako Achilles...
ovšem pravdou také je že máme v sobě něco z hvězd...minimálně těžké kovy...
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
jde o to kde má kdo to jádro...
Nedokončený příběh Publikoval(a): jitoush | Povídky » Ze života
Příběh plný lidskosti, pochybení v životě, to se stává, vražda vlastní duše lásku zakopává, nejdřív to vypadalo na horror, srub, les a tak...ale vyklubal se z toho cit...
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
takže je to v lidech...
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Souhlasím,mám s tím spojený jeden zážitek s inverzi v zimě,dole pršelo a byla mlha a když jsem vyšel na vrchol,slunce svítilo a nebe bez mraků.Dík za připomenutí :-)
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
...a pak chtějí po dětech ono: co tím chtěl básník říct...:-)...na básni je krásné právě to, že si tam najde každý to své...:-)
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Cítím bolest,přesto naděje ještě bliká...
Díky za ní.
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
ne co chci, nebo co nechci... dříve jsem četla všechno... ale je to jako u knih, vybírám si... a tak jak už tu nějaký pátek brouzdám, tak vím, kam jít, aby mi to něco dalo, rozšířilo obzory a tak...
a psát? asi jsem nikdy psát cokoli ani neuměla, protože když čtu, jak to někomu dalo práci a pětkrát to předělával a hledal tu myšlenku... já jsem si otevřela nové dílo a napsala... neupravovala a šup... neřešila jsem vůbec nic... neřešila jsem verš, rým, nic... :-)) také jsem nikdy nepsala nic, co by mělo někde mít hodnotu a také mi to kdekdo napsal do vzkazu :-)ale já tohle neřeším, pokud by se cokoli mělo líbit jen jednomu člověku, tak mi to těšilo... a i když toho spousty žiju a prožívám už neumím to ani dát do něčeho, co tu vložit... :-)
ale je mi tu fajn... už brouzdám častěji, a tak si vkládám komentáře... a obdivuju, že to někdo umí, sednout si a psát... :-)
04.10.2015 22:20:17 | zelená vílareagovat
Král a Královna Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
To bylo myšleno čistě na okna,ráno je chladno a tak se rosný bod projeví :-)
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
když já jsem zjistila, že už to neumím... neumím psát, neumím napsat něco, co by chtěl někdo číst... co by něco dalo... možná ani neumím psát moc komentáře, ale když je někdo polkne a přefiltruje, tak se pak nezlobí... přefiltrovala jsem i ty, co čtu , nějak jen chci to něco, co kdekoli nenacházím... já si ty určité básně asi vlastním, vyvolávají a já vám to říkám... a mně to přijde fascinující, co vyvolávají... děkuju...
04.10.2015 21:53:00 | zelená vílareagovat
Překonávání melancholie 4 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
já vím... ale tyhle roky tam se samozřejmě projmuly do mého soukromého světa, který je víc než ten pracovní, ale prodýchaly tam a naučily mě rozeznávat... alespoň pro mě... když mi umíral táta, tak nešlo nic... pamatuju si,jak jsem seděla u jeho postele a pamatuju si pána co ležel vedle a chroupal jablko... tehdy jsem tam přišla říci jdi, nejtěžší slovo, který jsem kdy řekla... nemělo cenu, aby tu byl pro mě takhle, i když tu byl, jakoby nebyl... odcházela jsem a lékařka za mnou utíkala, Eví, dám ti uklidňovák... ne děkuji, je potřeba to prožít ne být oblbnutá... odešla jsem a prožila zvláštní noc... nebyla děsivá, jen zvláštní, plná... v šest jsem od něho odešla v sedm deset odešel on, jen se mi nedovolali...
soukromej dojem, jsou to záblesky čehokoli, co ve mně určitá díla vyvolávají... umocňují nebo vrací vzpomínky... snad to nevadí...
04.10.2015 21:33:40 | zelená vílareagovat
