Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jsem kapkou Publikoval(a): jitoush | Básně » Ostatní
očekávám bouři
černé mraky co si plynou
to zlé si vemou
když se vznáší zvolna nad krajinou
očekávám bouři
Překonávání melancholie 2 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Souhlasím. Leklé ryby a lidi neschopné citových projevů jsem taky potkala, vedle některých vyrostla a nebyly to příjemné střety. Proto jsem teď vděčná za jakýkoliv projev sympatií, i za náznak úsměvu, který je známkou dobré vůle. Zjistila jsem, že nejsem jenom JÁ, ale mám v sobě i části všech svých nejbližších, a objevila mezi nimi i ty temné stránky, kterých jsem se bála. Jakmile je, ale zlo objeveno a dostane jméno, stává se už jen sluhou a ne pánem a vlastník takového určuje sám, kterou cestou se dá. Poděkovala jsem mu, že se mi ukázalo a vykročila na cestu přátelského úsměvu. Kdykoliv, když ucítím ty temné tóny, mám jen další příležitost se ztišit a užít si chvíli samoty. Tak se postupně zlo ve mě mění, a místo aby bralo začalo dávat, vášeň, živelnost a kapku odvahy. Nechci být člověkem, který neumí projevit cit. Je mi jich líto. :O)
23.01.2014 20:37:11 | reagovat
Překonávání melancholie 2 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Jo. Znám a můžu potvrdit. S přátelským úsměvem ve správnou chvíli se můžeš dostat třeba mezi básníky na autorské čtení, a zajistíš si tak, že podruhé, když se tam objevíš ti předtím neznámí lidé drží mezi sebou místo už jako kamarádi, díky úsměvu se náhodně dostaneš na přednášku o cestách po světě na lodi, seznámíš se uprostřed Brna s rodinou z Mongolska, nebo v Itálii na venkově, uprostřed polí se skupinou asi 10 Sikhů z Indie. Nebo taky musíš vzít honem nohy na ramena. :oD
23.01.2014 19:10:12 | reagovat
Překonávání melancholie 2 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Podobné pocity mívá občas každý z nás..
23.01.2014 10:28:25 | PacificTransreagovat
Překonávání melancholie 2 Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Stačilo tak málo a vystřihla se báseň nádherná. :O)
23.01.2014 00:05:37 | reagovat
Za zrakem Publikoval(a): jitoush | Básně » Romantické
zatímco spal někdo jeho duši knírek přimaloval...a když se probudil tak se rozesmál...
Bílé šepotání Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
otevřel jsem dveře...padají...a laškovně zalétávají až na tvář...klidně naslouchám...některé mají nad hlávkami i dezertní talířky...září...
Cesta tam a zase zpátky Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
lidé často cestují...ale cestování kvůli cestování je paradox co sám sebe pojídá...co takhle projít se pokojem k sobě zpět...
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Mrazík...
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
jak mě se po těch sněhových vločkách a mrázíku stýská...jak kdyby jsi mi z duše básnila. Celou dobu mám venku nastrojený stromečer a za ním rozkvetlý jarní keř! A co se týká těch škůdců, to už je mi jasné, kolik jich tento rok asi bude! Krásně jsi báseň o zimě napsala...o))
17.01.2014 17:54:54 | střelkyně1reagovat
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
No občas si na oblečeného rád hraje. To když povívá sušícím se prádlem na prádelní šňůře. Závidí nám totiž nezbeda. Lidské oblečení ho fascinuje. :O)
16.01.2014 21:55:20 | reagovat
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Mě taky neee. Navíc, když na sebe navleču všechny ty svetry, bundu, kulicha a maxišálu, mám pocit, že vyrážím ven jako obrněný transportér. Jsem najednou nějak prostorově výraznější. :O)
16.01.2014 21:11:37 | reagovat
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
To je zvláštní čas. Jenom aby nám takhle jemně nemrzlo až do září, no a v říjnu už ani nebude mít smysl ty bundy sundávat. :O)
16.01.2014 20:06:15 | reagovat
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
líbí...až do morku koSTí:)
16.01.2014 12:32:48 | reagovat
Chybějící podbod mrazu Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Rovněž mi schází jiskřivé noci a tráva jak ledová cukrátka zmrzlá do šperků. Horký plamen, co v kamnech poblikává, sycený smolným dřevem a šiškami z lesa dávných snů, chybí mi horké hrnky čaje a pohled upřený v jasnou báň, chybí mi pohádka Gerdy a Káje, která varuje před královnou sněhovou: "Té se chraň." Přesto mi chybí ta dáma ledová, doba kdy vločky se roztančily a rampouchy chutnaly nám oběma. :O)
16.01.2014 00:10:10 | reagovat