Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jsem don Quijote Publikoval(a): Anděl | Básně » Ze života
... usmívej se ...
... bude líp ...
Jsem don Quijote Publikoval(a): Anděl | Básně » Ze života
budu Tvým koníkem-i štolbou-Sanchem Panzou******:-D :-)*
Jizvy Publikoval(a): Anděl | Básně » Smutné
Omlouvám se, rozesmál mě komentář Básněnky :-)))
Jinak, Andělko, nechtěla bych již znovu otevírat vlastní bolavá místa, nikdy se jich nezbavím, zůstanou navždy. Tak proč je ještě vzývat? Naopak, lépe je zastrčit je co nejdál, ať nevylézaj! Chci se zkrátka osvobodit. Věřím, že každý do jisté míry můžeme :-)
02.08.2018 21:28:42 | Helen Zaurakreagovat
Jizvy Publikoval(a): Anděl | Básně » Smutné
Copak jizvy...ale ta huba plná medu ne a ne sklapnout :-)
Jizvy Publikoval(a): Anděl | Básně » Smutné
Medová slova - věřit jim znova?
Otvírání dobré není
jizvám čas na zahojení
posílám ti pohlazení...
Někdo jiný Publikoval(a): Anděl | Básně » Ze života
Trefa do černého. Že se lidé zde i onde vydávají za někoho jiného? Je to i skrytá odpověď na tvůj komentář mé tvorby. Píšu-li o sekretech ap. má to svůj význam i když to zatím vypadá, že jsem blázen, či sprostej kretén... na vysvětlení je ještě čas...
Někdo tu píše něco o božích mlýnech... ano, lidé když nic sami nezmohou, tak se utěšují tímto. Já naprosto souhlasím, ale zároveň budu upřímný!
Lidé v tom spatřují jakousi Pomstu. Alespoň Osudu.
Jenže...
Pomsta je sladká, jen když o ní víš...
A to je to nejsmutnější, když už jsme tedy pro spravedlnost, trest či jak to budem pojmenovávat.
01.08.2018 20:45:50 | reagovat
Někdo jiný Publikoval(a): Anděl | Básně » Ze života
Jj, empatie je různými manipulátory, psychopaty a sociopaty zneužitelná. Ale stejně je dobré ji mít a nenechat se otrávit podobnými cyniky, však ono se jim to v životě stejně nějak vrátí! :-)) Obezřetnost je ale vždycky na místě a stále se musíme učit... Zločinci jsou zkrátka vždycky o krok napřed... ;-)
Někdo jiný Publikoval(a): Anděl | Básně » Ze života
Takoví si tím někdy léčí své vlastní bolesti a rány, nemusí to být jen z plezíru. A může to být hodně věrohodné, když se někdo převtělí do vybájené identity. Vlastně se v tu chvíli někým jiným kolikrát i "doopravdy" stává, virtuální realita může vysvobozovat z té skutečné, která je třeba nesnesitelná. Taky jsem se s tím setkal (ne jednou) a když to prasklo, místo vzteku se mě zmocnil soucit. Soucítil bych i tehdy, kdyby se mi nedostalo omluvy a sypání si popele na hlavu. Někdy se zkrátka nedá jen tak lehce soudit. Virtuální realita je paralelní svět, který se s tím reálným jen všelijak podivně proplétá - nepochybně i zde na Literu, jako na jakékoliv jiné sociální síti... S tím se je třeba naučit žít, lepší už to nebude... ;-)