Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
KRÁSAVICA NA DUNAJI Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Já mám kamaráda z Bratislavy, tak to pohladilo. Děkuji.
KRÁSAVICA NA DUNAJI Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Hodně se mi líbí.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Ano to vždy je. Mě odešla poměrně mladá moje maminka, nedožitých 50let.
Dnes je tak už mě a říkám si stále..že teprve začínám..a je to tak, jak je.
Jen neztrácet chuť k životu
a pobrat jej i s těmito..to snadné není. Nezmizí to..jen časem se naučíme s tím žít.
Opatruj se Vivien a moc TI děkuji. *
15.05.2023 17:18:02 | jenommariereagovat
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Jako dítě jsem viděl smrt u ostatních a myslel jsem si, že má smrt bude také taková. Když jsem pak padal ze skály, viděl jsem, že když umírám já, je to úplně jiné a lepší, než jak jsem to vnímal u ostatních. Teď jsem byl na přespávačce pod převisem v oblasti, kde jsou vlci. Když jsem šel v noci močit, představil jsem si smrt. Byla ošklivá.
Umírání na nemocničním lůžku, kdy je umírající obklopen blízkými: Umírá nejen on, ale i kousek z blízkých. Není potřeba jen připravenost umírajícího, ale i jeho okolí. Někdy jej nechtějí pustit. Je to pro něj nepříjemné setrvávat kvůli někomu z venku.
Pokud částečně umíráme už nyní, třeba právě prostřednictvím smrtí druhých, je nás stále méně. Čím méně nás je, tím je smrt logičtějším vyústěním.
Takto od stolu se to ale snadno píše.
Myslím na to, co napsal Lustig: Po příjezdu se Židé dělili na ty, kteří to chtějí za každou cenu přežít a na ty ostatní. Přežití bylo i formou odporu vůči nepříteli. Nevím, jaký způsob byl lepší. Ti ostatní pak prý velmi rychle umírali.
Takto od stolu se to ale snadno píše.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Umím odejít v klidu, lehnout si a umřít? Statečně přečkat bolest z toho, co jsem mohl a měl udělat, ale neudělal? Mám o to usilovat? Už nějaké zážitky blízkosti smrti mám.
Následující už jsem psal paradoxy:
Mám na mysli strach lidí, kteří už dosáhli požehnaného věku, hodně trpí, a přesto se vyhýbají smrti. Mohu použít termín vlastnictví. Někdo jiný (a teď nemyslím konkrétně Boha) je majitelem mého života. Je to, jako by mi někdo nabídl zájezd na hory i když nemusel. Kývnul jsem mu na to. Týden vypršel. Má po uplynutí smysl se schovávat ve skříni, v lese, dupat do země jako pominutý, že se mi nechce zpátky? To přece neděláme. Ani nás nenapadne udělat něco jiného než nasednout do modrého autobusu. Nepátráme po tom, zda někdo v historii zotavovny dokázal prodloužit svůj pobyt.
Proč to neumím, co se týče smrti? Protože mi chybí nadhled. Lze mít vůbec nadhled, když mi alespoň připadá, že nic jiného kromě života nemám? Třeba mohu mít alespoň „poloviční“ nadhled. I ten je lepší než žádný.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Spravedlnost u osudu nehledejme.
Smutná životní mementa. Jak by opuštěnému odpadl kus těla.
Ach, ta mezera a chybějící stisk... naše slovo v podvědomí, na který očekáváme odpověď.
Milosrdné jitro protře vlahé oči a pod polštář, smutek poskládáš si s pyžamem. Ze skořápky vykleplý žloudek slunce, roztrhl mraky "Dobrý den, Vivien" **
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Velmi smutné téma.Vše je přednastaveno v genech, kdy ani léčivé byliny nezastaví nekontrovatelný růst buněk. A ani pampeliška to vše nezastaví.Důležitá je struktura atomů křemíku, která dokáže aplikovat správné dělení buněk. Doporučuji se zajímat o přesličku, která obsahuje prvky k protinádorové tvorbě.
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Děkuji, Vivien... měla jsem obavy, zda je vhodné jakkoli komentovat... Děkuji Ti mnohokrát, vážím si Tvé odpovědi. Přeji pěkný den a slunce v duši :-)
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
V naší civilizaci jsou některá témata spíše tabu... moc se o nich nemluví, a tedy ani příliš neví, jen krapínek cosi, okrajově... několik let jsem pečovala o převážně bezmocnou osobu, nedošla si ani na záchod... je to náročné a bolavé období pro všechny... a tak jsem přirozeně přemýšlela, i vzhledem k mému věku, jaký konec bych ráda zvolila já, až přijde můj čas... vzpomněla jsem si na amazonské indiány, kdy celá výchova a příprava jedince je u nich zároveň přípravou na smrt, ne pouze na život. Nejeden starý indián říká: Dnes je krásný den umřít... Byla bych šťastná, v takovém rozpoložení odejít...
Hodně sil, milá Vivien.
(To o těch indiánech znám od Mnislava Zeleného Atapany, který mezi nimi žil.)
ODCHÁZENÍ Publikoval(a): Vivien | Básně » Ze života
Není to veselé téma a chvála těm..co doprovází v této nelehké cestě přes ten most.
09.05.2023 21:57:29 | jenommariereagovat