Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
Má paní, plamen snění,
Vaše slova do noci hoří,
Ztišuji dech, když Vaše slova dohořívají.
V pekle či v mechu, kde hříchy blednou,
povedete mne cestou temnou?
Nechť tedy ztichnou i kroky naše,
nechci již mluvit o pekle, hříchu… či o trestu.
Přijměte mne v jediném pohledu,
v doteku tichém, v tom jarním vánku,
Vy víte, stejně dobře, jako já,
Že oheň si neklade otázky –
On jen hoří, žije.
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
Má paní lesní,
vždy se divím,
co ty Vaše prsty nevymyslí.
Odhoďte šat přenádherný,
hranice již čeká,
budu objímat Vás hodiny.
Až lesní píseň spěje,
Až popel se zvedne,
Až oheň uhasne…
Tehdy Vás vtisknu do mechu
kde šeptá v těžkém dechu,
kde rosa doteky svádí
kde touha v mlze se nevytrácí…
Pak má kůra Váš žár pohltí
jako plamen, jenž námi miluje,
jako vánek, jenž námi zachvěje,
jako stín, jenž se v extázi rozplyne…
Hlouposti nevymýšlejte!
A nyní, mne náležitě potrestejte!
XXX Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
Člověk není nikdy víc rozpolcený, než když je zamilovaný... ani když je rozpolcený...:-)
19.02.2025 16:51:24 | Ž.l.u.ť.á.k.reagovat
XXX Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
láska je nejvíc :)*
a její taje objevujem´ všichni bez rozdílu...
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
„Nejběžnější formou zoufalství je nebýt tím, kým jste.“
— Sren Kierkegaard dánský filosof a teolog 1813–1855
Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-zoufalstvi/
Zoufalost je největší z našich chyb.
Zoufalost je předem prohraná bitva.
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Ze života
Pěkné,
jen ta rozkouskovanost textu mi připadá,
jak puzzle, které si čtenář musí poskládat .
18.02.2025 11:53:24 | Jiří I.Zahradníkreagovat
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
oheň je dobrý pomocník, ale špatný pán
18.02.2025 11:38:38 | reagovat
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Romantické
Ctěl bych ho s Tebou také prožít:-))
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
Stín tančí jen tehdy, když světlo pěje,
když měsíc svůj stříbrný šál oděne,
jen v té chvíli pohyby se rodí,
jen v té chvíli vánek šeptá dál.
A co je čas pro toho, kdo létá?
Jen pocit, co listy odvál.
Avšak, květiny vždycky doplují zpět,
a s nimi i slova, co v tichu hoří;
protože stíny se vrací, jako lesní zvěř,
a tančí dál, i když slunce se moří.
Možná jsem jen snem?
Co spletl si tvé vlasy s rudým nebem.
A tak... kroužím nad hladinou,
křídla mě nesou tam, kde slova nemají jména,
a když, do plamenů, vracím ti tvůj květ,
je to jen vánek, co hladí modrou krev.
Nezůstávám, ale ani nemizím -
Jsem jen dotek mezi světy.
Mezi sněním,
mezi probuzením,
mezi písmeny,
co se jednou rozplynou, jako mlha nad jezerem.
xxx Publikoval(a): Bosorka9 | Básně » Smutné
Já?
nejsem ten pravý,
vlastně ani ten levý...
jen stín,
jenž se klouže po hladině,
tancující nad propastí,
nikdy nekončící...
Sleduji tě, ale nedotýkám se,
jen zanechávám otisk v prachu,
písmena v srdci, co nikdy nevyrostou,
jen semeno, potrava pro světlo,
jsem jen přelud, co tě doprovází,
tak nehraj si semnou....
a jen mě prostě sněz
nebo snad?.. Tančíme na vodě,
kde každý leknín je dotekem,
a každá vlna výkřikem,
co nezní, ale vášnivě pěje?
Jsem stín, jenž se vlní na okraji,
tvé prsty mě téměř šimrají,
ale nikdy nezastavíš tanec,
co rozproudil lesní kanec.
Horko, co ti vychází z těla,
a studený dotek, co se mě týká –
v tanci na hladině jsem krásnou iluzí,
a ty vánkem, který nikdy nepolíbí.