Komentáře přijaté

pohledem... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jak jednoduché :-)

06.10.2019 04:38:53 | zelená vílareagovat

demi semi tremolo... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

směs výbušná, co nevybouchne... protože úcta... to je vzácný...

06.10.2019 04:32:38 | zelená vílareagovat

paraselenae… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

a je část těch, co jdou spolu...
je to strašně zvláštní, celý život jsem hledala ty, kteří budou to opravdu, chtěla jsem tu rodinu, co pro sebe bude ... mám už jen mámu... partnerova rodina je opak, on ne... studenost vládne, nechápala jsem to dlouho... a tak jsem to hledala u přátel... jak já po tom toužila, po tom doopravdy... našla jsem , úplně jinde a jinak... našla jsem sebe... a tak je to správně... toužila jsem po tom navždy, ale pak si uvědomila, proč? chtěla jsem to něco na celý zivot o co se opřít a našla jsem, sebe... já chtěla jistoty, nakonec já je dávám.. toužila jsem po náruči, nakonec ji nastavuji já... ten svět vše zúročí a zařídí, jak má být...

https://www.youtube.com/watch?v=Z-KKPkwZB4M

děkuju...

06.10.2019 04:19:19 | zelená vílareagovat

pravděpodobnost náhody... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

mám ráda lidi, kteří mají to něco, co dává, cokoli... dokážu strašně dlouho hledat to něco a i nenalézt vůbec nic...
když jsem sedávala u postelí nemocných vyslyšela jsem tolik příběhů, které mi zalézaly do všech pórů kůže, nebývala jsem u začátků, ale u jejich konců. ale dokázala jsem nalézat i ukázat to krásný... měla jsem tu vlastnost zjemňovat... umím být natolik přítomná tomu všemu, že jsem uvěřitelná těm, kteří momentálně moc nevěří... uměla jsem na plicním zpívat a na onkologii tančit, na chirurgii vyprávět vtipy a v dětských domovech umím hladit a věřit... umím rozezpívat ty s alzeheimerovou nemocí...ale ti, kdo mi pomohli pochopit svět a ti, kdo mi ukázali jak na něj zapomenout byli oni... mnozí z nich už tu fyzicky nejsou, ale ... přemýšlím kolik zdravých mi dalo to, že vše je dar...že vteřina je strašně dlouhá... i to, že zázrak je cokoli...tam se jedou jiný hodnoty...až teď mi to vlastně došlo...asi se klaním těm všem i tomu všemu u čeho jsem mohla být...
někdo dokáže obojí... a někdo jen milimetr čehokoli...

06.10.2019 03:57:40 | zelená vílareagovat

úzkým do hlubokého... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

jímavé...
možná lze někoho ovládat, kultivovat, vychovávat... ale proč? a ti ojedinělí voní daleko víc...
nu rozpustím si vlasy... :-))) a dám volnost všemu...

https://www.youtube.com/watch?v=SK7Be_3bAxA

06.10.2019 03:26:07 | zelená vílareagovat

kmitající... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

seděla jsem s kamarádkama v hospůdce, popíjely jsme pivko a klábosily, smály jsme se a plánovaly vánoční setkání... když v jednu chvíli do mě dloubnul nějakej muž a sdělil mi, se mi líbíte... lekla jsem se a podívala se na něj, ježiš, máte krásný oči... holky vyprskly smíchy a já udivená koukala jako koblížek než ho liška snědla... dáte si se mnou drink? nikoli, mám společnost, sjela jsem očima kravaťáka ... chtěl bych vás poznat, odvětil... mám společnost a děkuju za kompliment i za nabídku, děkuju, ale ne... odešel a zaslechla jsem, nafoukaná kráva, co kluci :-)))
nu někdy je dobrý se ponořit...

06.10.2019 03:03:38 | zelená vílareagovat

gridea granti... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

hmmm... laskominka...

ležela jsem na písku u moře, byla půlnoc a byla jsem tam sama, úplně sama, moře, který jsem jen slyšela a já... bylo to dokonalý, nade mnou hvězdy, pode mnou písek a voda, ta slaná léčivá krásná voda... dotýkala se mých nohou ... mohla jsem myslet na ty, kteří tady být nemohou, mohla jsem myslet na všechny nespravedlnosti světa, ale já byla úplně sobecky šťastná... vděčná ... pokorná tomu, kde jsem... tekly mi slzy po tváři krásou... byla jsem úplně obyčejně šťastná... a přitom jsem neviděla vůbec nic...obdařená...

06.10.2019 02:48:04 | zelená vílareagovat

předivo... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

možná tohle a zas... by nás mělo provázet pořád a zas, a zas, a zas...
meditace lásky.... a zas, a zas... jdu do toho :-)

06.10.2019 02:32:35 | zelená vílareagovat

radostsní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

za tvrdou slupkou bývá jemnost...
ale nic není pravidlem, když se to přehání, člověk přestane mít chuť objevovat jí...

06.10.2019 02:28:23 | zelená vílareagovat

schoulená... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jojo, ta nahá těla dokážou věci... až je mi snad líto, že jsem s barvením vlasů skončila a nejsem už zrzavá, ale zase nudně plavá :-)))

06.10.2019 02:21:00 | zelená vílareagovat

et échelon... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nu a teď si lehni ty a dej nohy do jezera... dost by mě zajímalo, zda dokážu tohle napsat... odpověď znám, ale člověk se podceňovat nemá :)

06.10.2019 02:15:10 | zelená vílareagovat

bylaterrální... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

od mopu až k filozofii, tak to umíš jen ty... :-)
jdu se zhoupnout na houpačce...

06.10.2019 02:06:31 | zelená vílareagovat

dlouhý pochod do temnoty... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

protože svoboda... a když je tam to pouto opravdové, nevymizí... láska nesvazuje, láska dává křídla :-))

06.10.2019 02:01:46 | zelená vílareagovat

z hornin... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

potměšile :-)

06.10.2019 01:54:42 | zelená vílareagovat

v říjení soumraků... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

snad každým zážitkem prožíváme svoje poprvé...
jsme okouzleni zázrakem chvíle, okamžiku, vteřiny... rodíme se, uzemňujeme se, rozevíráme ruce...
bojím se výšek, ale minulý týden jsem seděla na útesu a povídala si s mořem, vyznávala jsem mu lásku ale i respekt... ne nedívala jsem se dolů, ale dopředu...cítila jsem se se ohromně... hladila skálu, která mi dávala jistotu... cítila jsem se tak maličká a přitom jsem v sobě toho měla tolik...
seděla jsem s kamarádem a bavili jsme se o jeho uzavřenosti díky které přehodnotil svůj svět a je raději sám, vyhodil ze svého života spousty lidí ... láska mu nevychází... říkám, musíš se přeci trochu otevřít, pustit někoho k sobě blíž, bude to fajn, uvidíš ... mě jsi tam přeci taky pustil... zamyslel se... jak jsi to poznala, že to tak mám? znám tě dlouho... rozesmál se a povídá, ty jsi přeci ale něco úplně jinýho, ty jsi Evička, nepotřebuju tak někoho dalšího ... usmála jsem se a dloubla do něj, zarazil se a podíval se na mě káravě a pak se rozesmál... mně než došlo, že jsi to ty... usmála jsem se a došlo mi, jak ukrytá křehkost bývá...

nedá se to dobře popsat slovy
protože smyslem je
že je to pod úrovní slov
neexistuje vypravěč
není interpret
nejsou slova ani čas
jen příběh
métis a lós

https://www.youtube.com/watch?v=6wRYjtvIYK0

06.10.2019 01:47:49 | zelená vílareagovat