Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
tobě to naštěstí ujíždí tak nějak mile a hezky:-)
23.04.2014 16:08:01 | střelkyně1reagovat
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
jsem věděla že ti to ke konci zase ujede:-)
23.04.2014 16:02:35 | střelkyně1reagovat
hnízda tak blízká Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
hladím tě za ni :-)
23.04.2014 15:52:45 | střelkyně1reagovat
hnízda tak blízká Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
Ahoj. Napsal jsi to krásně. Takové zážitky děti prožívají mnohem víc než dospělí. Jsou více spojené a napojené na své okolí. My dospělí to považujeme za dětskou naivitu, ale já mám takový dojem, že to má spíš co dělat s "kolektivním vědomím", kterého se mnozí z nás později opět snaží docílit. Pamatuju si svoje dětství a spoustu podobných zážitků. Spoustu zvířecích přátel, kteří odešli. A někteří, se kterými jsem byla opravdu hodně napojená, se mi dodnes vrací ve snech, a jsou to šťastné sny, plné her a radosti ze setkání. Jakoby pořád chtěli vědět, co se se mnou děje. Měli jsme doma, kde jsem vyrostla (malá vesnice), na dvoře betonem vydlážděný chodník. Dělal ho ještě můj děda. V tom tvrdém a popraskaném betonu byly otištěné zvířecí stopy. Psí, kočičí, slepičí i nějakých drobných ptáků. A pokaždé, když mi nějaké zvíře umřelo, našla jsem tam stopy nové. Jakoby se rozloučili a zanechali podpis, že tu byli. Nebylo to jediné, co ten dům skrýval. Potkávala jsem tam i lidi, které jsem nikdy nepoznala, protože byli dávno ze světa pryč, pořád to ale byla a je má rodina. Ten dům už není co byl. Brácha už ho předělal k obrazu svému a mě je líto, že spousta kouzel a míst odtud zmizela. Ale to je život. Já odtud odešla a rodinu jsem založila jinde. Tak, teď jsem se rozepsala až moc. Vím, že nemáš rád dlouhé komentáře, nějak mi to vyplynulo samo, tak to klidně přeskoč a přečti si jen to velké ST, které ti posílám na závěr. Dobré ráno poeto. :O)
23.04.2014 09:22:52 | reagovat
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
...To rozhodně ne..../úsměv/.I když,samota je mnohdy užitečná.
Samota ne osamělost...Ji.
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
....až po Tobě.../smích/.Ji.
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
....Plyne Ti to tak krásně a hladce jako když hodíš kamínek do vody
a dělají se kola.....Líbí.Ji.
rozdělím moře Publikoval(a): poeta | Básně » Romantické
...nikomu to neprozraď,přišla jsem na způsob,jak se napojit na růstovou
energii.Skleník plný rostoucích kytek,to je náboj..../hurónský smích/.
Pozn.No,po pravdě řečeno,asi bych už měla jít pod peřinu,neb se cítím,jako
kdyby mě někdo vysál.Asi si to rostlinky nenechaly líbit/smích/.Ji.
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
jeden prsten vládne všem
jeden jim všem káže
jeden všechny povede
do temnoty sváže
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
ty mi čteš myšlenky, zdálo se mi o obroučce:-) ?
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
ty mi čteš mnyšlenky..zdálo se mi o obroučce?:-)
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
Tady zase souhlasím já. Oni oba komunikovali moc rádi. Jenom každý s někým úplně jiným. No jo. Kdo s čím zachází? :O)
22.04.2014 21:56:09 | reagovat
rozdělím moře Publikoval(a): poeta | Básně » Romantické
..jaro-květů čaro
léto- k žáru pouto
podzim - barev prim
zima - mrazivé klima.......zkrátka rok
života tok....
dala bych si ostřejší mok/smích/.
i když...radši ne,ať nemám amok...
rozdělím moře Publikoval(a): poeta | Básně » Romantické
....poeťáčku,tady nejde o mě,nepovažuji se za básníka.Ale mám radost
z tvoření jako takového.A tvoje básně,zvláště některé ,jsou pro mne
úžasné,oslovují mě uvnitř,toho si cením.A i jiní tady píší krásně.Každý
jinak,po svým....poezie je prostě obohacující záležitost.Je fajn,že se
ji lidé pokouší psát,i když někdy neuměle.A nemám jen básně o jaru./smích/.Ji.
ruku ti dám Publikoval(a): poeta | Básně » Ze života
My s Karlem jsme jen podepsali protokol, jen my dva a naši svědci, bez hudby, protože svatbě před námi hráli Yesterday tak uboze, že to znělo jako v krematoriu. Tak jsem veškeré snahy rozjařených úředníků rázně utla. Brali jsem se jen proto, aby jsme se jako rodina jmenovali stejně. Měla jsem na sobě obyčejné těhotenské šaty, pupík jako vzducholoď bratří Montgolfiérových a být to jen na mě, celé to intermezo proběhne v přilehlém malém parku, ale na to měli úředníci spoustu pitomých papírových nařízení a povolení. Přitom šlo v celku tak o deset minut. To je fuk. Na život s Karlem si nemůžu stěžovat. Čím jsem s ním dýl, tím jsem radši, že ho vedle sebe mám. Na to žádná svatba nemá vliv. Můj brácha slavil se vším všudy tři dny. A třináct let po té velké svatbě si s nevěstou nemůžou přijít na jméno. Jsou rozvedení a perou se o majetek a děti. Dost ošklivý. Kde v tom svém počátečním snažení udělali chybu? O velikosti a honosnosti svatby to prostě není.
22.04.2014 21:15:39 | reagovat