Profil autora Elisa K.

   
 
 
                              
 
                                      To jsem já... (E)liška....




"S husím brkem v ruce a několika listy papíru před sebou se vysměji celému vesmíru!"
                     - P. Aretino 
 
.
.
. 
 
 
„To jsem nemyslel úplně vážně. Chci jen skočit.“
„Řekni mu něco, proboha!“ obrátí se nakonec na tebe ona s uplakaným obličejem a to je prosba, která do tvého hrudníku vysílá silné údery úzkosti. Musíš mu pomoct. Pro ni.
...
Stojíš tam ty a vedle tebe její utrápená hlava a naproti muž, kterého jsi nikdy předtím neviděl, ale máš s ním tolik společného. Vyprávíš mu. O všem, co zachraňuje tebe, když nemůžeš usnout. Čím víc mu sděluješ, jak věříš v jedinou hodnotu, ve vzájemnost, tím víc se v tom nejistém postavení upevňuješ. Přijde ti, že to nemůže být náhoda, že tu ten muž je. Měl tu vždycky být. Svět má jen omezenou kapacitu překvapení. Měl tu být, aby sis mohl ty sám uvědomit, jak zranitelní všichni lidé jsou. Abys zjistil, že tebe pořád k životu něco táhne. Někdo. Táhne tě dál. Pryč od šera. A ty nevíš, jestli ho udržíš naživu. A nevíš, jak dlouho tobě samotnému ta víra v to, co říkáš, vydrží. Ale teď tu je.
A to stačí. 
 
- Jan Jindřich Karásek - Tahat šero
 
.
.
.
 
 
 
 
Děkuji za přečtení, komentáře, tipy a vzkazy.