Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
pozvání na večeři Publikoval(a): zdenka | Básně » Bůh, víra
Smutek ticha průzračné hloubky, nezakalené...
SAMOZVANÝ HOST Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Krásná někdy až k neunesení... :-)
ten příběh se mohl stát Publikoval(a): zdenka | Básně » Ze života
Život... životy... jak zvláštně se proplétají, prostupují i se vzdalují či mizí... Vždy si ale z těch druhých něco odnášejí v sobě a cosi ze sebe v těch druhých zanechávají... Nedají se od sebe jednou provždy oddělit jako pouhé "věci"... Tvá báseň nutí k zamyšlení a zejména ozvěna hlasu maminky v závěru tiše, a přesto silně, rezonuje, až z toho zatrne... :-)
Mají stromy srdce? Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Příroda
...dokáží objímat / ne vlastnit však... Už jen tyhle verše sdělují cosi hodně podstatného; ale stromy Tě jistě pohladí za celou krásně procítěnou báseň, jíž jsi je sama s láskou nezištně objala... :-)
DŮKAZ Publikoval(a): Amonasr | Povídky » Bůh, víra
:-D Někdy je lepší neobjevit... ;-)) Díky za návštěvu i vtipný komentář :-)
NAŽIVU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
...stejně jako málo - všeho zkrátka s mírou, včetně ideálů, naprosto souhlasím. Ovšem najít onu správnou míru, to je asi to nejsložitější - proto ji člověk hledá snad od chvíle, kdy začne brát rozum, až do smrti ;-) Díky za znělou reakci :-)
P.S. Tuším, že by to mohlo být také jedno z nosných témat Tvého románu... ;-)
NAŽIVU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Tak to jsi mě, Helen, zaskočila ještě jednou – Tvé mínění mě přivádí do rozpaků a zároveň zavazuje, snad nebude i svazující… Ale především si Tvých slov velice vážím (doopravdy), i když nejsem žádný anděl, ale myslím, že mě z toho ani nepodezíráš… :-)) Po pravdě, nejdřív jsem Ti chtěl odpovědět jen stručně, že naše představy o ideálním světě asi nebudou příliš odlišné, ale pak jsem se místo toho, nevím proč, rozepsal. Asi abych nezůstal příliš obecný. Vlastně bych totéž mohl napsat i já o Tobě, Tvé texty jsou mi velmi blízké, čiší z nich moudrá a pokorná úcta a respekt k člověku i k tomu, co nás přesahuje, a ztotožňuji se i s Tvou výstižnou představou ideálního světa – rozhodně mi také má intuice říká, že do ní sama skvěle zapadáš. I za to Ti tedy děkuji :-)
NAŽIVU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
A teď se pro změnu směju já :-) Nicméně tichá voda..., znáš to ;-) A už vůbec nemluvě o tiše silných spodních proudech, ukrytých hluboko pod viditelnými vlnami... ;-)
NAŽIVU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Děkuji, Helen, za zastavení :-) To jsi mě zaskočila – vlastně jsem si nikdy ideální svět snad ani nepokoušel komplexně představit ;-)) Nejspíš by pro mě víc znamenal nějaké abstraktní všudypřítomné a sdílené hodnoty, jako je např. spravedlnost, humanismus, vzájemný respekt mezi lidmi, přejícnost, laskavost, otevřenost i sebereflexe atd. Nikdo z nás, ani žádná společnost, nemůže být takto ideální, měli bychom se ale asi umět podle toho vzájemně posuzovat. Vyrůstal jsem jako dítě na pohádkách Boženy Němcové, K.J. Erbena apod., později na knihách Karla Čapka, Stefana Zweiga a mnoha dalších (až do maturity jsem podobné autory doslova hltal) a konfrontoval průběžně své představy i s jednáním lidí kolem sebe i svým vlastním. Neskromně si myslím, že dokážu za ta léta docela slušně rozeznat dobro od zla, upřímnost od pokrytectví, moudrost od hlouposti, přízemnost od nadhledu, sebestřednou nafoukanost od (třeba i sebevědomé) pokory, závist od přejícnosti, atd. Nejde jen o to, co se říká, ale i jak se to říká a jak se tím kdo sám řídí, je dobré číst mezi řádky, intuitivně se snažit rozumět intonaci hlasu, vnímat pohled očí, řeč gest apod. O tohle vše lidi ochuzují stádní reflexy, pokud srostou s jakýmkoliv (velkým i malým) davem. Nikoliv ideální, ale optimální svět by byl podle mého možná ten, kde by se lidé naučili spolu nikoliv především bojovat a vzájemně se potírat, ale naslouchat si, kriticky přemýšlet o sobě i těch druhých, nechtít si druhé podmaňovat k vlastnímu prospěchu, snažit se o empatii a hledat k sobě cesty, nikoliv se uzavírat za neproniknutelnými zdmi jeden před druhým. Momentálně se svět pustil přesně na opačnou stranu, ale věřím, že dlouhodobě bude globální lidská pospolitost nucena jít právě tímto směrem, už jen z pudu sebezáchovy.
Nejsem ale žádný idealista a naivní snílek – tohle je jen jakýsi hodně neumělý pokus o rychlý náčrt světa, který by se mi líbil o něco víc než ten dnešní. Svět ale bude vždy směsicí dobra i zla, spravedlnosti i nespravedlnosti, moudrosti i hlouposti (i my sami vždy budeme podobnou směsicí) – jen by snad ti arogantní hlupáci, cyničtí sobci a průkopníci selektivní spravedlnosti mohli mít jednou v budoucnosti míň navrch (i v nás samých) ;-)) Sám tu bývám někdy druhými považován za arogantního hlupáka či naopak Miloše Frýbu a nevím koho ještě, takže je to evidentně mnohem složitější (sám se ani nemohu vidět zvenčí) a potenciální možnost shody na skutečném obsahu podobných abstraktních pojmů je už sama o sobě asi velmi problematická. Nicméně tohle vše je daleko za hranicemi tohoto dílka a není to tudíž ani žádné vysvětlení, „co tím chtěl básník říci“. Mnohem důležitější pro mě je, co si v tom najde a jak si to případně pro sebe rozvine každý čtenář sám ;-) Takže děkuji za Tvé zamyšlení se nad textem :-)
P.S. Impulsem k napsání mi nebyl stav současného světa, ale subjektivní snová reflexe uprostřed noci, která mě probudila, a rychle jsem si první dojmy výjimečně zapsal a následně ráno zpracoval.
NAŽIVU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Díky za krásně živou reflexi, Ivano :-) Jsi zkrátka živel - ne však ničivý ;-))
Svět jistě není a nemůže být ideální, někdy si ho ale více či méně idealizujeme, včetně sebe sama, abychom mohli snáze přežít... ;-)