Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Sólista Publikoval(a): aravara | Miniatura, hříčka » Romantické
A co hora Kunětická ta je přeci taky sama.
Máš plus za královnu, páč je to podle mého názoru kopec s jedním z nejúchvatnějších výhledů u nás, zvláště v noci.
Děti a škola Publikoval(a): genca | Úvahy » Ze života
Přimlouvám se za odmaskování textu, v téhle barvě je totiž vážně nečitelný.
po anglicku Publikoval(a): hanele m. | Básně » Ze života
až někoho potkáte
zeptejte se na déšť
protože když prší je to o..
..blízkosti
tenhle úsek je nej
Lopatky. Publikoval(a): Bakchus | Aforismus, citát, říkanka » Filozofické
No mně je jasný, že ten můj koment je kapánek mimo, ale jakmile jsem dočetl tu Backovu věcičku, tak mi tenhle „zážitek“ prostě vyskočil z paměti…
Jsem si myslel, že mimochodným cílem ordinování je také celkové uvolnění pacientů(ek), tak jak můžeš být ve stresu? Když už se třeba nevede léčba, tak jedním z cílů je přeci NEŠKODIT!
Úryvek ze scénáře filmu... Publikoval(a): hanele m. | Scénář » Ze života
Nebude, neboj, v téhle pozici jsem jako doma :-) Třeba se sem někdy vrátím, až budu mít chuť si strhnout závity.
Úryvek ze scénáře filmu... Publikoval(a): hanele m. | Scénář » Ze života
V tom případě jsem úplně mimo. Ale obejdu se i bez rozhřešení, v poslední době je těch neodhalených tajemství nějak poskrovnu, tak bych tenhle ohrožený druh nerad ještě více ohrožoval. :-)
Úryvek ze scénáře filmu... Publikoval(a): hanele m. | Scénář » Ze života
Jediný co mi to evokuje je prostě úplně nehybnej obraz, postavy a jména jsou tu podle mého dobré jen ke zmatení. Nejsem si úplně SURrEalismus, ale já v roli detektíva, bych se asi vypravil do nějaké galerie. Když tam nebudou mít zrovna hezký obrázky, ani pěkný milovnice umění, tak tam zaručeně bude alespoň ticho a klid… :-)
Lopatky. Publikoval(a): Bakchus | Aforismus, citát, říkanka » Filozofické
Se mi jednou stalo, že jsem šel na kardiologii, hned v předpokoji pana doktora se na mě vrhla sestra a chtěla abych se okamžitě svlík. Šibalsky se při tom smála a mou vrozenou nesmělost pobaveně komentovala slovy: „Asi se vám moc často nestává, že by vás chtěla ženská hnedka složit do postele“ Pak na mě vlítla s hroznem přísavek, natočila mi EKG a podivovala se, že ještě vůbec žiju. Důvod mojí existence se nakonec vysvětlil. Nicméně jsem si odnesl ponaučení, že zdravotní sestry na kardiologii jsou nebezpečné a návštěva pacienta mladšího věku je uvádí do rozvášněného stavu. Zřejmě je to způsobeno tím, že k nim chodívají převážně dýchaviční pánové s bříškem a pleší. :-)
Anorexie I. Publikoval(a): Werushe | Povídky » Ze života
Přelousknul jsem to až do konce a to především z toho důvodu, že formálně je to ok. Nicméně si myslím, že na to kolik prostoru jsi zabrala, je to moc ploché. Pořád dokola řešíš to samé, což se po pár odstavcích omrzí. Příště se pokus víc vykreslit jednotlivé postavy, musíš jim vtisknout život špetkou takového toho uvěřitelného koření. Zkus jim dát nějaké originální vlastnosti a popiš podrobnosti z běžného života, něco intimního (myšleno jako nějaký kousek z jejich vnitřního světa, to jen abych byl správně pochopen…) Třeba tohle je prima: Zalezu do postele, objemu Felixe a brečím mu do kožichu. Ten už těch slz za celý můj život vsákl. Hnědý medvěd, plyšový samozřejmě…
Klidně se neboj použít něco z toho tvého, případně čerpej zvláštnosti a originalitu u lidí, kteří tě obklopují. Já vnímám příběh jen jako takovou kostru, na kterou se pak přidává to podstatné. Děj není ničím jiným než pouhou příležitostí, je to takový věšák, na který si můžeš odkládat své myšlenky, nápady a úvahy, které pak propojuješ souvislostmi. Obrovská výhoda autora je navíc v tom, že se při psaní může vracet a pracovat s čtenářovou nevědomostí, přičemž ví, že jeho mozkovna si některé náznaky propojí. Může ho tak zavést do slepých uliček a pak na něj vybafnout s překvapivým rozuzlením. Bav se psaním. Počítej s tím, že ten kdo čte, neví, ale myslí!
Občas se stane, že autor nalezne opravdu velmi silnou, strhující a originální zápletku, ale to se jen tak někomu nepoštěstí. Zaměř se tedy jen na ty malý kabátky a uvidíš, že čtenáři ocení pestrost tvé šatny a vycítí tvou upřímnost.
Nokturno Publikoval(a): Pamína | Miniatura, hříčka » Ostatní
No víš, já bych řekl, že ani moc ne. Pokud má člověk intenzivní potřebu msty, je tato potřeba vyvolána nějakou velkou křivdou, je jakýmsi vnitřním dluhem. Tento pocit bývá velmi silný, a protože se občas stane, že prakticky není možné onu pohledávku nijak vymoci, pak se tohoto manka člověk nemůže nijak zbavit a zatěžuje jeho niterní účetnictví. Stále se k němu zbytečně vrací, jako ke každé nevyřešené záležitosti. Odpuštění je jednou z cest jak se svépomocně zachránit, jak dluh definitivně odepsat a lehčeji pokračovat. Člověk tedy nabude zvláštního pocitu, že se pomstil a zároveň si uvědomí, že se mu „úplně náhodou“ podařilo vyhnout novým negativním pocitům často jen nahrazující ty původní špatné, totiž výčitkám. O toho druhého v tomto případě vlastně skoro nejde…
Nokturno Publikoval(a): Pamína | Miniatura, hříčka » Ostatní
Odpuštění je velmi zvláštním druhem pomsty.
Stromům...? Publikoval(a): básněnka | Básně » Ostatní
Skuteční znalci – snad estéti - praví, že každý pohled z tisíce měl, má a bude mít vždy jen jeden počátek. Tím zrodem jest roh horní - pravý. Právě odtud prý často vychází fantazie a zvolna stéká diagonálou, ale i cestami mnohostí jinými k zemi. Je zvláštní, že ženy nosáče coby symbol štěstí zří, muži však svůj zrak spíše do tajemství stínem haleným vklíní… :-)
Míjení Publikoval(a): Pamína | Básně » Láska
Občas se tu objeví opravdu pěkný kousek, tvé dnešní dílko je ukázkou jednoho z nich. Líbí se mi, s jakou lehkostí píšeš a přitom - skoro mimochodem - si dovedeš udržet dostatečnou hloubku.
......zaživa Publikoval(a): poeta | Povídky » Ostatní
Já to říkám furt, že je dobrý pažit, pažit, pažit a zase jenom pažit…
Láska někdy nestačí Publikoval(a): Pamína | Miniatura, hříčka » Humor
Já bych to nenazýval blbostí, spíš jsi jen zdravě zariskovala. Kdo občas trochu neriskuje, ten v podstatě nežije. :-)