Návštěvnost
Nokturno
Nokturno
Anotace: Na něco se zkrátka nikdy zapomenout nedá.
Měsíc
okrouhlý jak bříško batolátka
jehož dech jsi nikdy nezaslech
Svědomí přisedlo
Chuť odpustit je vratká
Tma
jde za mnou po schodech
Komentáře (21)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskČasem lze odpustit, ne však zapomenout. Pokud nás tedy časem neopustí mysl dřív než duše.
27.01.2018 08:43:13 | Špáďa
Děkuji, Špáďo! Za přečtení i zadmyšlení... někdy se z toho člověk vypíše a je zase dobře, nebo alespoň líp. Taková hygiena...
27.01.2018 18:11:12 | Pamína
Mám ji už třetí den v hlavě, takže ji znám nazpaměť...
01.12.2017 21:13:19 | Philogyny1
Děkuju, to je teda vyznamenání.
Vidíš, milá Phil, a já to chci zapomenout...
01.12.2017 21:19:59 | Pamína
Jestli je to, o čem si myslím, že to je, tak to je hrozný, lyrický subjekte.
Hrozně krásný. Jako když se hojí vymknutina.
28.11.2017 21:50:34 | Kaprikorn
Tak to je. Nikdy už se na tu nohu pořádně nepostavíš a když ti někdo řekne přebolí, nemluví pravdu.
Čas neléčí, když nechce, čas je šarlatán. (To není z mé hlavy, nýbrž z Ortenovy)
Děkuju. Za návštěvu a pochopení.
01.12.2017 21:07:48 | Pamína
čas neléčí ... ale Láska ... ano ... Dano ... to jen my ... kličkujeme ... jako zajíci ... Úsměv ... krásná báseň ... vím ... tuším ... z.
01.12.2017 21:18:49 | zdenka
...Oslovila mě Tvá miniaturka.Vždy obdivuji,když se někomu podaří ve zkratce vyjádřit hloubku.Málo slovy mnohé.....Odpustit.....od sebe pustit
to vše negativní,co se nahromadilo....odpustit tu nádržku emocí a
starých,kalných příběhu,abychom tím přetížením neupadli na držku....
odpustit ten kotel,aby nevybuchl uvnitř s ničivou silou s nevratnými následky.Vím o tom své,odpustit opravdu lze,ale zapomenout ne.Každá
záležitost má svůj podtext,i když se to zdá úplně nesmyslné,jen to pro
sebe vyluštit.....Díky,Pamíno.Ať nám nevyprchá radost ze života....Ji.
15.05.2014 20:56:10 | jitoush
Neboj, Ji. Aiury už mi radila, že je lepší se neohlížet, já to moc nedělám, ale někdy přijde chvilka... a celkově myslím, že odpouštět dovedu, hodně a nemám s tím problém, že bych na to vzpomínala. Ale jsou některý věci dost niterný a pro ženskou důležitý, vlastně nejde jen o můj život - a to je pak trochu horší. Moc děkuji za Tvé pozastavení.
15.05.2014 21:25:08 | Pamína
Cokoliv napíšeš, je vždy neuvěřitelně sdělné a opravdové v celé své vnitřní rozpornosti a při použití minima slov, tohle bych chtěl někdy taky umět... /a neprosím tím o útěchu... ;-)/
A Lukyho replika to parádně rozvíjí - tak výstižně jako on, bych to taky napsat neuměl, takže se jen nenápadně připojím... :-)
15.05.2014 13:23:28 | Amonasr
Ano, máš pravdu, moc si vážím diskusí tady na Literu, jsou pro mě mimořádně objevné - zrovna jako dnes ten Lukyho příspěvek. A děkuji i Tobě za vlídné hodnocení... :-)
15.05.2014 13:28:40 | Pamína
Krásně volená slova i spojení :)) Já osobně bych se za tou "tmou" neotáčela !! :))
15.05.2014 09:13:51 | Aiury
Víš, milá Aiury, já se tolik neotáčím, ale někdy to zkrátka přijde... ale rada je to nad zlato, souhlasím :-)
15.05.2014 11:55:07 | Pamína
...velmi plné...:o) ST
15.05.2014 08:56:47 | Jort
...velmi vlídné :-) Děkuju!
15.05.2014 11:56:39 | Pamína
Já bych se raději mrknul,jestli je to opravdu tma.Co kdyby???
15.05.2014 08:55:35 | Bakchus
Mně se na Tobě líbí ten optimismus, že dovedeš na všem najít jinou a lepší stránku věci :-) Zamyslím se nad sebou a možná tam nakouknu, když myslíš :-)
15.05.2014 11:47:44 | Pamína
Odpuštění je velmi zvláštním druhem pomsty.
15.05.2014 07:33:47 | Luky-33
Nasadil jsi mi brouka do hlavy, Luky... možná tuším, co jsi měl na mysli, jisté znevýhodnění druhé strany, která musí žít s pocitem, že jsi to dokázal a jdeš dál? Nebo takové to odpuštění, kdy sice vyřkneš "odpouštím ti", a v duchu dodáš - "ale nikdy ti to nezapomenu"?
15.05.2014 11:53:17 | Pamína
No víš, já bych řekl, že ani moc ne. Pokud má člověk intenzivní potřebu msty, je tato potřeba vyvolána nějakou velkou křivdou, je jakýmsi vnitřním dluhem. Tento pocit bývá velmi silný, a protože se občas stane, že prakticky není možné onu pohledávku nijak vymoci, pak se tohoto manka člověk nemůže nijak zbavit a zatěžuje jeho niterní účetnictví. Stále se k němu zbytečně vrací, jako ke každé nevyřešené záležitosti. Odpuštění je jednou z cest jak se svépomocně zachránit, jak dluh definitivně odepsat a lehčeji pokračovat. Člověk tedy nabude zvláštního pocitu, že se pomstil a zároveň si uvědomí, že se mu „úplně náhodou“ podařilo vyhnout novým negativním pocitům často jen nahrazující ty původní špatné, totiž výčitkám. O toho druhého v tomto případě vlastně skoro nejde…
15.05.2014 12:58:49 | Luky-33
Ano, souhlasím, o toho druhého vlastně nejde nikdy, je to skutečně - jak jsi to pěkně nazval - věc niterného účetnictví. Moc Ti děkuju.
15.05.2014 13:09:38 | Pamína