Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
UMŘÍT MLADÝ Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Filozofické
Vždyť je to úžasný. :-) Trefil jsi to přesně.
SILENTIUM Publikoval(a): Iva Husárková | Povídky » Ostatní
Silné a děsivé zároveň. Nevím co ze sebe vydolovat. K tomu neSTačí jen tak něco plácnout.
UMŘÍT MLADÝ Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Filozofické
Skvělá charakteristika dobrých a příjemných lidí. Jemné vrásky kolem očí. Také si jich všímám.
DÍRY Publikoval(a): Koblížek | Básně » Ostatní
Občas mi prostě hrábne. S přibývajícím věkem to už asi lepší nebude. Díky.
Panenka na hraně Publikoval(a): Fany | Básně » Ze života
Někam bych určitě letěl... :-)
MÁM JI ZABÍT? Publikoval(a): Iva Husárková | Básně » Ze života
Hmmm... pěkně poskočnej počítač. No nic, dám si asi šálek čaje. Jinak...hezký kukadla.
propast si najde svoje kumpány Publikoval(a): Jort | Prozaická miniatura » Ostatní
To mi spadl kámen ...
vy nemáte porcelánové zuby? Publikoval(a): Jort | Prozaická miniatura » Ostatní
Ani nevíš jak. To srdečné uspokojení při odchodu. To se musí zažít. :o))
Strýček Věrek VII. - DALEKOHLED Publikoval(a): Koblížek | Povídky » Ze života
Ale to nejsi sama , Fany. Ouplně to chápu. O to více jsem nadšen, že ses přemohla. :-))
Strýček Věrek VII. - DALEKOHLED Publikoval(a): Koblížek | Povídky » Ze života
Opět jsi mne potěšil. Díky, že si najdeš čas na tahle povídání. Hezký den.
No a nejsem.
óó muži, muži Publikoval(a): renales | Povídky » Ze života
:o)) Chytit se toho autor se solidním rodokmenem ... snad.
Půlnoční déšť Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska
Hned začátek, musím říct, je moc pěknej. A to nejsem žádnej poeta.
vy nemáte porcelánové zuby? Publikoval(a): Jort | Prozaická miniatura » Ostatní
Ten nadpis!
Jako bych ho už někdy slyšel.
Před léty jsem se svým kamarádem navštívil malý krámek s porcelánem. Uvnitř bylo asi šest, slušivě oblečených, koupěchtivých návštěvníků a jedna obstarožní dáma, která zde prodávala a jevila se velice škrobenou a levně se podbízející, jen aby pokaždé něco prodala. V tom okamžiku kamarád zavětřil a plán, koupit něco pěkného pro manželku k narozeninám, vzal okamžitě za své.
„Co si bude přát“? optala se s protivným výrazem a snobským pohledem, který se nás, obyčejné šupáky, snažil co nejrychleji dostat z krámu ven.
„Jedny porcelánové zuby, prosím,“ vypálil okamžitě. Celý krám se začal nezřízeně chechtat. Tedy, až na upjatou paní prodavačku.
Jinak hláška... kde atomy nevěří jeden druhému ... nemá chybu!