Anotace: ...už mi to tolik nejde, ale pořád se snažím:)
Sbírka: Potom
splynutí
dvou otevřených ran
zavírá se historie
vzniká nový čas
jsi moje slovo do prázdna
naděje beze smyslu
tisíc lampiónů zařících na hladině vody
a můj úsměv
řekni ano
alternativní vesmír,
kde jsme my dva
a nestalo se všechno to předtím
loď se houpe
je mi dobře
jenom ve snu
s tebou
tohle je realita
je šedivá jako všechny ty domy Prahy
které tolik miluješ
a tvoje práce, pořád jenom tvoje práce
město
chaos
a hluk
my mezi tím vším
nemáme sebemenší váhu
my dva
ptáš se proč
s tebou chci jenom spát
je to to jediné,
co ještě můžu upřímně mít
city se zabily
spolu s tebou
tvým novým tělem
hlavou a myslí
tvými kamarádkami,
které doprovázíš domů
chci pořád jenom tebe
už ani nevím proč
...šedivá jak beton měst...je tvá báseň..
07.05.2018 17:13:50 | bogen
Sám sobě tvrdím, že tuhle sortu depresivních textů, musel někdo prožít. Jak jinak by něco obdobného vzniklo? Zpovědí bez východisek a nadějí, jen k odlehčení duše i s vědomím, že šrámy zůstanou.
Třeba je text jen peripetie, pokud nepřijde kouzelník i tak věřím, že dobrý konec určitě.
07.05.2018 15:19:35 | Lesan