V létě je hloupé zmrznout

Přemýšlel jsem o loutkách.
Loutky ve mně vyvolávají pocit, že jsme je sice dokázali stvořit, ale už jsme jim nedokázali nic jiného nabídnout.
Má takový pocit i Bůh?
Na zemi se válejí nepotřebná telefonní sluchátka.

„Co kdyby přišla krásná žena a lehla si do mé postele? Byl bych zmaten? Byl bych šťasten? Byl bych schopen?“ ozvalo se z podlahy z jednoho telefonního sluchátka.
Sedl jsem si do kouta, což je jedna z variant bez hlesu.
Povídali, že se ve mně velice zklamali.
Utekl jsem do druhého pokoje.
Ozářil mě blesk fotoaparátu.

Nějak mi nedošlo, že by bylo nutný, aby mě někdo fotografoval.
Ve škole to s námi dělali každý rok, že přicházel obecní fotograf a pak třída za třídou vycházela na školní dvůr, kde nás zvěčnili.
Mám nějaké staré fotografie v papírové krabici a stejně mě to neláká, abych si je prohlížel.
Na fotce z první třídy měl můj soused oteklé oko, protože ho jeho otec zpracovával den co den, když přišel z hospody.
Byl to profesor na střední škole a komunistický činovník.
Doma měl spisy z procesu se Slánským.

PS.
Člověk by měl dělat, co ho doopravdy baví, ale jak má poznat, že to není prachobyčejná závislost?